Během ničivého zemětřesení v lednu 2010 zemřelo na Haiti přes 250 000 lidí, dalších 300 000 bylo zraněno a jeden a půl milionu jich zůstalo bez domova. Pomoc humanitárních organizací z řady zemí celého světa včetně Člověka v tísni na sebe nenechala dlouho čekat. I pro hodně zkušené humanitární pracovníky však byla haitská mise velmi tvrdou zkouškou. Autorka snímku se zaměřila na práci Červeného kříže a zevrubně mapuje veškeré obtíže, se kterými se na místě museli vyrovnat jeho pracovníci a pracovnice. Jen během prvního měsíce se jim podařilo vyprostit ze sutin 132 přeživších, díky pomoci OSN se navzdory dramatickým okolnostem podařilo dostat základní potraviny k téměř dvěma milionům lidí. Dokument s mrazivou autenticitou zachycuje rozsah katastrofy a zaznamenává jak příběhy obětí zemětřesení, tak těch, kteří se jim často s nasazením vlastního života snažili pomoci. Zároveň poodhaluje motivy, které k této nebezpečné práci členy a členky humanitárních organizací vedou.
Když Čína v roce 2001 oslavovala úspěšnou kandidaturu na konání olympijských her v roce 2008 v Pekingu, pracovala Ni Jü-lan jako podniková právnička pro velkou obchodní korporaci. Tóny oslavných písní v ulicích hlavního města ještě ani nedozněly a už jimi pronikal temný svist demoličních koulí. Domy, které stály v cestě budoucím sportovištím, nadjezdům či hotelům, úřady bez milosti bouraly. Souhlas majitelů nebyl nutný, náhrada byla věcí protekce. Ni Jü-lan začala oběti násilného vystěhování bránit u soudu. V průběhu následujících let byla mnohokrát předvedena na policii, kde ji policisté bili a mučili tak, že přestala chodit. Dvakrát skončila ve vězení, naposledy ji propustili v dubnu 2010. Její vlastní dům mezitím úřady také strhly, a tak vypráví svůj příběh z invalidního vozíku v parku u rušné silnice, kde s manželem přespávají ve stanu. Syrová filmová kronika, která svou podobou nezapře, že ji nenatočili profesionální dokumentaristé, ale odvážní lidskoprávní aktivisté, sleduje Ni Jü-lanin každodenní život na ulici a přináší překvapivě otevřené výpovědi lidí, pro něž se velký olympijský sen proměnil v noční můru.
Svobodné jeviště
Staging a Revolution
Mathew Charles, Albina Kovalyova / UK / 2010 / 27 min.
Dostat se na vystoupení státem zakázaného běloruského Svobodného divadla není nic jednoduchého. Zájemci o vystoupení jsou pomocí e-mailů a sms zpráv nasměrováni na určité místo na okraji Minsku, odkud jsou pak nenápadně odvedeni do malého domku. V „poslední evropské diktatuře", jak bývá Lukašenkův režim často nazýván, představuje tento domek s malým improvizovaným sálem a partou divadelních nadšenců jedinečný ostrůvek svobody. I když místní herci dobře vědí, že každé z představení, v nichž nekompromisně kritizují Lukašenkův režim, může být jejich poslední, ve své práci pokračují. Ta v mnohém připomíná tzv. „bytová divadla", která fungovala v dobách komunistického Československa. Svou podporu členům Svobodného divadla vyjádřili např. herec Jude Law či herečka Sienna Miller. Dramatik Tom Stoppard souboru poskytl finanční podporu a nechyběl ani na demonstraci před běloruskou ambasádou v Londýně za propuštění hlavních postav divadelního souboru - Kolji a Nataši. Ti totiž byli v den londýnské premiéry dokumentu Albiny Kovaljové a Mathewa Charlese zatčeni za účast na protivládní demonstraci.
Můj únosce
My Kidnapper
Mark Henderson, Kate Horne / UK / 2010 / 82 min.
V roce 2003 proběhla světovými médii zpráva o únosu skupiny turistů v kolumbijských horách. Jedním z nich byl i Brit Mark Henderson, který v zajetí nakonec strávil více než tři měsíce. Necelý rok po propuštění mu k jeho velkému překvapení přišel e-mail od jednoho z únosců jménem Antonio, člena marxistické guerillové skupiny, který se mu snažil vysvětlit důvody jejich únosu. Po pěti letech vzájemné korespondence se Mark Henderson společně se třemi dalšími oběťmi únosu rozhodl vrátit se na místo činu a s Antoniem se osobně setkat. V lůně nádherné přírody kolumbijské džungle, která se ale pro unesené stala noční můrou, začíná napínavá rekonstrukce celé události umocněná znepokojivou hudební kulisou v duchu úvodní skladby skupiny Radiohead. S využitím televizních zpravodajských šotů informujících o únosu i deníkových záznamů a vzpomínek všech zúčastněných včetně Antonia tvůrci brilantním způsobem oživují veškeré peripetie dramatické události a docházejí ke zjištění, že skutečnou motivací únosců byla snaha upozornit svět na zvěrstva, která zde na vesničanech páchají kolumbijské paramilitární oddíly.
Nebe, peklo
Nebe, peklo
David Čálek / Czech Republic / 2010 / 82 min.
Dokumentarista David Čálek přináší ve svém nejnovějším snímku natočeném v produkci HBO filmovou mozaiku čtveřice lidí rozdílného věku, zaměření i povolání, kteří objevili rozkoš v bolesti a svou neobvyklou vášeň nepotlačují ani neskrývají. Volně provázané portréty Altaira, který svou preferenci zajímavě propojil se světem koní, milovnice latexu Fronémy, věčně provokující Lenky či vládní úřednice Terezie ve filmu skvěle doplňuje hudba britské skupiny Tiger Lillies. Snímek se nebulvárním způsobem snaží poukázat na stereotypní představy, množství nepochopení a tabuizace, kterými je v naší společnosti obestřena komunita lidí, pro něž představuje nejlepší sexuální stimulaci bolest.
Na stupních vítězů
Herbstgold
Jan Tenhaven / Germany, Austria / 2010 / 94 min.
Citlivé, formálně vytříbené a místy úsměvné portréty představují pět atletů, kteří se ve skromných podmínkách připravují na 18. mezinárodní seniorské mistrovství světa ve finském Lahti. Tvůrci snímku nám výmluvně ukazují, kolik zdravého ducha, svěží mysli a obdivuhodné kondice je možné uchovat ve starém těle; ať jde o stoletého Vídeňana Alfreda Proksche, který ve volném čase maluje ženské akty, 94letou italskou diskařku Gabre Gabric-Calvesi, 93letého sveřepého sprintera ze Stockholmu Herberta Liedtkeho či 82letého skokana do výšky Jiřího Soukupa z Hradce Králové. Příprava na mistrovství i samotné závody, při nichž nechybí nervozita ani pravá sportovní rivalita, pro ně představují především závod s časem. Snímek nahlíží i do soukromí seniorských atletů, pro něž není největší výzvou pokoření světového rekordu, ale jejich věk. Přesto doufají, že příští rok bude jejich výkon ještě o stupínek lepší.
Krev v mobilech
Blod i mobilen
Frank Piasecki Poulsen / Denmark, Germany / 2010 / 82 min.
Napadlo vás někdy, že se ve vašem mobilu mohou skrývat vzácné minerály potřísněné krví obětí války v Demokratické republice Kongo? A že každým zavoláním nepřímo podporujete největší válečný konflikt od doby druhé světové války, kterému za posledních patnáct let padlo za oběť pět milionů lidí? Ne, to není žert, bez vzácných minerálů, jejichž drtivá většina pochází z ilegálních dolů v této zemi, by se totiž váš mobil neobešel. Dánský režisér Frank Piasecki Poulsen své pátrání začíná na Světovém mobilním kongresu v Barceloně. Ke svému zděšení zjišťuje, že mu žádný z výrobců nemůže zaručit, že právě jeho mobily nemají s nelítostnou válkou o naleziště minerálů v Demokratické republice Kongo nic společného. Vypraví se proto na místo činu a po náročné cestě se dostává do jednoho z největších dolů v regionu v konžské Bisie. Dětská práce, prostituce nezletilých dívek, smrt zavalením a přestřelky mezi členy místních gangů jsou zde každodenní realitou. Stejně jako všudypřítomná korupce v celé Demokratické republice Kongo.
Pozemšťané, koho budete volit?
Pozemšťané, koho budete volit?
Linda Jablonská / Czech Republic / 2010 / 40 min.
„Paroubku, koho budeš volit?" volá na dnes již bývalého předsedu ČSSD na mítinku strany v Litoměřicích Aleš Koudela. Spolu s dalšími muži a ženami patří do tvůrčí skupiny občanského sdružení Inventura, které se zabývá podporou a prezentací umělecké a publicistické tvorby lidí s mentálním handicapem. Režisérka Linda Jablonská s nimi natočila dokument, který mapuje veřejný prostor před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Filmový štáb se vypravil na několik setkání různých politických stran s občany, ve městech i na venkově. Jejich zdánlivě banální otázky často míří k jádru věci a jejich rozhodování o tom, který lístek nakonec vhodí do volební urny, představuje modelovou situaci, v níž se ocitá řada dalších lidí. „Budu volit Schwarzenberga, protože má chytrý řeči a nezadrhává se," vysvětluje svou volbu Martin Vošmik, další z mentálně handicapovaných dokumentaristů. Nad celým dokumentem se pak klene zásadní a neopomenutelná otázka: „Kdo bude chránit naši planetu?"
Vnoučata kubánské revoluce
Los Nietos de la Revolución Cubana
Carlos Montaner / USA / 2010 / 60 min.
„V téhle zemi nemá cenu pracovat ani studovat," říká mladá Merci na ulici kubánského hlavního města Havany. Student Javi na otázku, jaké oběti je ochoten přinést myšlenkám revoluce, zvedá prostředníček. Podle některých hlasů roste na Kubě nová opozice. Jsou to dnešní mladí lidé, kteří nemají s padesát let starým revolučním tažením nic společného a necítí k jeho idejím už ani sentiment svých rodičů. Vnuci a vnučky kubánské revoluce otevřeně vypráví o frustraci a depresi mladé generace. Ta touží po cestování do zahraničí, slušném bydlení a svobodě projevu, který si v čím dál větší míře kompenzuje na internetu a v provokativních textech rapových skladeb. O pasti, do které jsou castrovským režimem chyceni, vypovídají ve filmu jak „děti ulice", tak nejvýznamnější kubánští opoziční novináři a novinářky, mezi nimi perzekuovaná bloggerka Yoani Sánchez, i kubánští hiphopoví umělci. Snímek Carlose Montanera, prokládaný archivními záběry, koření autentický kubánský rap.
V krajinách ticha - Nikolaj a Ludmila
V krajinách ticha - Nikolaj a Ludmila
Zdeněk N. Bričkovský / Czech Republic / 2011 / 65 min.
Při natáčení svého nejnovějšího filmu, který se odehrává v krajině sibiřské tajgy, zavál osud dokumentaristu Zdeňka N. Bričkovského k Nikolaji a Ludmile. I když se vzájemně neznají, mají mnoho společného. Padesátiletá Ludmila žije sama na okraji zapomenuté sibiřské vesnice Ordžonikidze. Píše básně, maluje, část života strávila v pravoslavném klášteře a je přesvědčená, že člověk bez Boha není ničím. Také stejně starý Nikolaj je hluboce věřící. Žije v malém domku na břehu řeky Angary a boží chrám pro něj představuje zdejší panenská příroda, do jejíhož lůna se každodenně vydává na lov zvěře a ryb. Nikolaj vyznává staroslovanskou pohanskou víru, jejímž nejvyšším bohem je Rod, s nímž lze komunikovat skrze hudbu přírodních zvuků. Specifickou poetikou prodchnutý snímek s řadou lyrických pasáží umocňuje působivá zvuková kulisa, jejíž část obstarává sám Nikolaj, který za doprovodu své staré kytary zpívá melancholické písně.
Září 2011/2012