Dnes jsme se ráno sešli plní dojmů na první vyučovací hodině hudební výchovy, která začala tzv. „hrou na tělo“. V tomto případě se jednalo o další level této oblíbené rytmické aktivity – výborná inspirace! Pak paní učitelka rozdala rytmické nástroje a přestože výkony některých žáků konkurovaly množstvím decibelů startu zítřejšího letadla, díky pedagogickému mistrovství paní učitelky se situaci dařilo zvládnout. Následovala taneční část, která evokovala pokračování včerejší párty. Tady jsme došli k hranici, kdy si pedagog uvědomí základní poučku, že nikdy nesmí být unavenější, než žák. Naše následující půlhodina byla v režimu energy-off. Mírný náskok ve spotřebě energie nám nabídl pan učitel tělocviku v následující hodině, za což mu za celý dvoučlenný pedagogický tým děkujeme!!!
Následovala hodina robotiky, na které velmi zdařile paní učitelka otestovala dva mezinárodní týmy v základech programování pohybu robota. Zdánlivě jednoduchá věc se pro obě skupiny stala neočekávaným oříškem, se kterým si však děti nakonec poradily. 
Děti z partnerských rodin se pak odebraly do vyučovacích hodin svých hostitelských kamarádů a nám se tak otevřel neočekávaný prostor (asi hodina) otestovat kvalitu a teplotu moře na nej, nej, nejoblíbenější části pobřeží Augusty (Faro). Poté, co jsme si s Benem jasně definovali rozdíl mezi delfínem a vorvaněm, převlekli se z plavek, začali přijíždět rodiče s dětmi. Postupně jsme na přání dětí fotili akvabely, skoky do vody i částečně nesmělé postávání u vody, která měla přesně 19,8 stupně.
Jedna z úžasných maminek nás pak odvezla do našeho ubytování, kde jsme se tak tak stačili převléci do nesportovního dresscodu a vyrazili pěšky do školy. Tři kilometry se po tmě změnily zhruba ve dvojnásobek, protože jsme poslouchali pouze svůj vnitřní orientační smysl. Hrozivě vypadající zpoždění nakonec zachránil Benův kamarád Googlemaps. 
To, co jsme absolvovali na školním rozloučení, nás velmi dojalo. Některé situace Vám budeme vyprávět až osobně, ale jedno je jisté – sicilští rodiče měli Vaše děti rádi...a to hodně moc!
 
 
Questa mattina ci siamo ritrovati con entusiasmo per la prima attività della giornata: una lezione di educazione musicale. L’abbiamo iniziata con una sessione di “body percussion”, portata a un livello avanzato che ci ha regalato ottimi spunti e tanta energia. Successivamente, la professoressa ha distribuito strumenti a percussione. Nonostante il volume di alcuni studenti potesse competere con il rombo di un jet in fase di decollo, la maestria pedagogica dell’insegnante ha trasformato il caos in un’esperienza musicale sorprendentemente armoniosa.
La lezione è proseguita con una vivace sessione di danza, che sembrava un’estensione della festa della sera precedente. È stato qui che abbiamo capito una regola fondamentale per gli insegnanti: mai essere più stanchi dei propri studenti! Dopo questa esplosione di energia, ci siamo concessi una meritata pausa in modalità “energy-off”.
Fortunatamente, l’insegnante di educazione fisica ha preso in mano la situazione nella lezione successiva, offrendoci un perfetto equilibrio tra movimento e divertimento. A nome del nostro team pedagogico, un sentito grazie!
Subito dopo, ci siamo immersi in una lezione di robotica, dove la professoressa ha sfidato due squadre internazionali a programmare il movimento di un robot. Quello che sembrava un compito semplice si è rivelato più complicato del previsto, ma grazie alla collaborazione e alla creatività, entrambe le squadre sono riuscite a portare a termine la missione con successo.
Nel frattempo, i bambini delle famiglie ospitanti sono tornati nelle loro classi, lasciandoci un’ora di libertà inaspettata. Ne abbiamo approfittato per visitare la spiaggia più famosa di Augusta, il Faro, e per testare la temperatura dell’acqua. Dopo aver scherzato con Ben su cosa distingua un delfino da un capodoglio, ci siamo rilassati mentre arrivavano genitori e bambini. Abbiamo immortalato tuffi spettacolari, improvvisate performance da sincronette e momenti di esitazione vicino all’acqua, che era fresca ma gradevole, con i suoi precisi 19,8 gradi.
Una mamma straordinariamente gentile ci ha poi riaccompagnato al nostro alloggio, dove ci siamo cambiati in fretta per l’evento serale. Il tragitto verso la scuola, previsto di tre chilometri, si è trasformato in una piccola odissea: il nostro "senso dell’orientamento" ci ha fatto percorrere quasi il doppio della distanza. Per fortuna, Google Maps e Ben sono intervenuti in nostro soccorso, permettendoci di arrivare giusto in tempo.
L’evento di saluto organizzato dalla scuola è stato incredibilmente emozionante. Alcuni momenti preferiamo raccontarveli di persona, ma una cosa è certa: i genitori siciliani hanno accolto i vostri figli con un affetto straordinario, dimostrando di averli amati davvero.