A je to tady. Konec našeho španělského dobrodružství se přiblížil rychlostí kulového blesku, a nezbylo než zabalit kufry. Vzhledem k pohostinnosti rodin měli někteří žáci vážné obavy, jestli splní váhový limit zavazadel – šunka, plyšáci, mušle, dárečky… kufry se plnily stejně rychle jako srdce vzpomínkami.
Hostitelské rodiny nás dopravily na letiště, kde ještě panovala veselá nálada – do chvíle, než po skupinové fotce zaznělo to osudové: „Čas na loučení.“ A úsměvy? Ty se rázem proměnily v pokusy o statečné tváře.
Rozloučit naši partičku bylo skoro nemožné. K letištní kontrole jsme musely našeho kluka a naše holky 3x vyzvat. Ale čas je neúprosný – boarding pasy se musely rozdat, a u kontroly nás zdržely klasické lahvičky s pitím a zapomenutá elektronika.
Let z Valencie do Frankfurtu proběhl hladce, menší zpoždění nás při přestupu nerozhodilo. Zato Praha nás přivítala chladným počasím, které nám připomnělo, že slunce a moře už zůstaly za námi. A protože nedělní doprava má vlastní tempo, původní vlak nám ujel. Ale nevadí – na nádraží byl čas na svačinu, a hladoví cestovatelé si konečně dopřáli něco dobrého.
Loučení bylo těžké, ale zážitky a nová přátelství nám zůstanou ještě dlouho. ¡Hasta luego, Sagunto! 🇪🇸❤️🇨🇿

Sagunto – Day Seven: A Tough Goodbye and Back to Reality
And here we are. The end of our Spanish adventure arrived like a lightning bolt, and all that was left was to pack our suitcases. Given the incredible hospitality of our host families, some students were genuinely worried about exceeding the luggage weight limit – ham, soft toys, seashells, souvenirs… the bags filled up as quickly as our hearts did with memories.
Our host families drove us to the airport, and the mood was cheerful – until, after the group photo, those fateful words were spoken: “Time to say goodbye.” Smiles quickly turned into brave attempts to hold back tears.
Saying goodbye to our crew was no easy task. We had to call our boy and our girls three times to get them moving toward security. But time waits for no one – boarding passes had to be handed out, and the usual suspects slowed us down at the checkpoint: forgotten water bottles and unremoved electronics.
The flight from Valencia to Frankfurt went smoothly, and a slight delay didn’t throw us off. But Prague greeted us with chilly weather, a stark reminder that the sun and sea were now behind us. And since Sunday transport runs on its own schedule, we missed our original train. No worries though – we had time for a snack at the station, and our hungry travelers finally got something tasty.
The farewell was tough, but the memories and new friendships will stay with us for a long time. ¡Hasta luego, Sagunto!🇪🇸❤️🇨🇿