Neděle se nesla v duchu „zážitky a jen zážitky“ – a každý ji prožil po azorsku, se svými novými přáteli, s hostitelskými rodinami. Část výpravy začala den v moři – v přírodních lávovém bazénku, kde pouze lana zabraňují odplutí mezi velryby a žebříky z černých místy horkých skal vedou rovnou do vody. Úsměvy na hladině napověděly, že pokud by existoval předmět „plavání v Atlantiku“, měli bychom premianty. Jiní vyrazili za zeleným pokladem ostrova: mezi řádky čajových keřů a s degustačním šálkem v ruce si vyzkoušeli, jak chutná neděle, když voní po čerstvě zpracovaném čaji. Výhledy na útesy se postaraly o to, že nejčastěji používané slovo bylo „wow“. Někde probíhala domácí párty: zahradní bazén, vodní hry a kolem grilu přátelská konverzace ve všech jazycích, jinde čekal na děti nedělní stůl plný dobrot – dorty, koláče a dezerty, u kterých se řekne „poslední kousek“ alespoň třikrát.  Co si bereme do dalšího dne? Že ostrov se nejlíp poznává skrze lidi, kteří na něm žijí, a skrze drobné radosti, které se nedají sbalit do kufru – jen do paměti. Děkujeme všem hostitelským rodinám za péči a za to, že naše neděle vypadala přesně tak, jak má: být – slunečná, přátelská a plná nádherných společných zážitků. 

O domingo foi todo ele “vivências e mais vivências” — e cada um viveu-o à moda açoriana, com os novos amigos e com as famílias de acolhimento. Uma parte do grupo começou o dia no mar — nas piscinas naturais de lava, onde só as cordas nos impedem de ir dar às baleias, e as escadas cravadas nas rochas negras, por vezes quentes, levam-nos direto à água. Pelos sorrisos a boiar percebeu-se que, se houvesse a disciplina “Natação no Atlântico”, só teríamos alunos de 20 valores. Outros foram à procura do tesouro verde da ilha: entre as linhas dos arbustos de chá e com a chávena de degustação na mão, provaram como sabe um domingo quando cheira a chá acabado de processar. As vistas sobre as falésias trataram de fazer do “uau” a palavra mais repetida do dia. Em algumas casas houve festa lá por casa: piscina no quintal, brincadeiras na água e boa conversa à volta do grelhador, em todas as línguas; noutras, esperava as crianças uma mesa de domingo cheia de coisas boas — bolos, tartes e sobremesas, onde o “só mais uma fatia” se disse pelo menos três vezes. O que levamos para o dia seguinte? Que uma ilha se conhece melhor através das pessoas que cá vivem e das pequenas alegrias que não cabem na mala — só na memória. Agradecemos a todas as famílias de acolhimento o carinho e por fazerem do nosso domingo exatamente aquilo que deve ser: de sol, acolhedor e cheio de belos momentos partilhados.