Šestý den na São Miguel voněl po čaji a syčel geotermální párou. Dopoledne nás pohltila vůně čerstvě zavadlých lístků v Chá Gorreana, nejstarší evropské čajové továrně, kde se z listů stává trpělivou prací nápoj, který umí uklidnit i povzbudit zároveň. Děti poslouchaly výklad, sledovaly stroje, které jemně žmoulají a třídí lístky, a srovnávaly rozdíly mezi zeleným a černým čajem—ne podle barvy na sáčku, ale podle způsobu zpracování. Prošli jsme se řádky čajovníků na plantážích, kde ostrov ukazuje další svůj poklad, a bylo hezky vidět, že „z farmy do šálku“ není slogan, ale konkrétní cesta, na níž má každá ruce práci a každý list svůj čas. Někteří z nás Vám přivezou ochutnat 😊. V poledne přišel zlom - místo jemných lístků syrová energie Země. Exkurze do geotermální elektrárny nebyla jen tak ledajaká. Do míst, veřejnosti nepřístupných (i pan učitel Luis tady byl prvně), jsme se dostali právě díky němu. Před vstupem se osmáci rozdělili do skupin a spolu s azorskými kamarády se pustili do malých reportérských týmů. Každý měj připravit tři otázky (témata) související s geotermální energií. Někdo mapoval, jak se horká pára mění na elektřinu, jiný zjišťoval, proč je geotermální zdroj tak výhodný zrovna na vulkanických ostrovech, další řešili, jak se místní energetika potkává s ochranou přírody. Týmové plánování, natáčení i rychlé poznámky do bloků měly spád, protože večer všechno poputuje na Padlet a z „poznámek z terénu“ se stanou hotové mini-reportáže. Skvělá škola médií i vědy v jednom. A hlavně legrace, smích a spousta nových komunikačních dovedností v angličtině. Pozdě odpoledne jsme den vyvážili programem, který se na ostrově neodpouští vynechat: jídlo a moře. Zasloužený oběd dodal síly a Atlantik u Ribeira Grande se postaral o to, aby se na nás kromě dobré nálady nalepila i sůl. Plavání v oceánu po dni plném objevů má prostě jinou chuť, stejně jako místní čaj, který už umíme ocenit o kousek víc. Kdybychom měli shrnout, co si dnes osmáci odnášejí, tak vedle zážitků hlavně vědomí, že se dnes propojila spousta věcí: od fotosyntézy na plantáži k fyzice v turbíně, od angličtiny s azorskými vrstevníky k prezentaci na digitální platformě. Dnešek byl krásným důkazem, že Erasmus+ není turistika, ale živá učebnice pod širým nebem. Až se večer rozsvítí obrazovky s Padlety, bude v nich vidět nejen geotermální pára, ale i radost z objevování a spolupráce. A kdyby se vás někdo zeptal, jak voní Azory, můžete s klidem říct: po čaji a po dobrodružství.

O sexto dia em São Miguel cheirou a chá e sibilou a vapor geotérmico. De manhã, deixámo-nos envolver pelo aroma das folhas acabadas de murchar na Chá Gorreana, a mais antiga fábrica de chá da Europa, onde as folhas, com paciência, se transformam numa bebida que acalma e dá ânimo ao mesmo tempo. As crianças ouviram a explicação, acompanharam as máquinas que enrolam e classificam suavemente as folhas e compararam as diferenças entre o chá verde e o preto — não pela cor do saquinho, mas pelo método de processamento. Passeámos entre as fileiras de chá, onde a ilha revela mais um dos seus tesouros, e deu para perceber bem que “da plantação à chávena” não é um slogan, é um caminho concreto em que todas as mãos têm trabalho e cada folha tem o seu tempo. Alguns de nós ainda vos trazem um pouco para provar 😊. Ao meio-dia mudou o cenário — em vez das folhas delicadas, a energia bruta da Terra. A visita à central geotérmica não foi nada comum. Entrámos em zonas vedadas ao público (até o professor Luís lá foi pela primeira vez) e foi graças a ele que lá chegámos. Antes de entrar, os alunos do 8.º ano dividiram-se em grupos e, com os amigos açorianos, formaram pequenas equipas de reportagem. Cada um preparou três perguntas (temas) relacionadas com a energia geotérmica. Houve quem mapeasse como o vapor quente se transforma em eletricidade, outros investigaram por que é que este recurso é tão vantajoso precisamente em ilhas vulcânicas e houve ainda quem explorasse como a produção de energia local se cruza com a proteção da natureza. O planeamento em equipa, as gravações e os apontamentos rápidos nos cadernos correram a todo o gás, porque à noite vai tudo parar ao Padlet e as “notas de campo” transformam-se em mini-reportagens prontinhas. Uma grande escola de media e de ciência, tudo ao mesmo tempo. E, acima de tudo, boa disposição, risos e um monte de novas competências de comunicação em inglês. Já ao final da tarde equilibrámos o dia com um programa que aqui na ilha não se dispensa: comida e mar. Um almoço merecido deu-nos forças e o Atlântico, ali pela Ribeira Grande, tratou de nos deixar, além da boa disposição, com sal na pele. Nadar no oceano depois de um dia cheio de descobertas tem simplesmente outro sabor — tal como o nosso chá, que já sabemos apreciar um bocadinho melhor. Se tivéssemos de resumir o que os alunos do 8.º ano levam de hoje, diríamos que, para lá das experiências, fica sobretudo a noção de que se ligou muita coisa: da fotossíntese na plantação à física na turbina; do inglês com os colegas açorianos à apresentação numa plataforma digital. O dia de hoje foi uma bela prova de que o Erasmus+ não é turismo: é uma sala de aula viva ao ar livre. Logo à noite, quando se acenderem os ecrãs com os Padlets, vai ver-se não só o vapor geotérmico, mas também a alegria de descobrir e de colaborar. E, se alguém vos perguntar a que cheiram os Açores, podem dizer, sem hesitar: a chá e a aventura.