Sedmý den na Azorech měl skvělý spád: po snídani jsme se ponořili do zeleného moře, kde vládl divoký zázvor, a vyšlápli k vodní elektrárně Salto do Cabrito. Voda tu nejen padá a hučí, ale hlavně vyrábí – a děti si u potrubí a vodopádu rychle daly dohromady, jak se z proudů stává… proud. Pak následoval přesun na vyhlídku u Lagoa do Fogo a milá vsuvka „dobré praxe“: strážník nás s úsměvem pustil dál na základě potvrzení pana ředitele školy. Kéž by takováto potvrzení, která otevírají výhledy fungovala i u nás. A bylo na co se koukat... U vyhlídky se mraky totiž roztrhly a hladina jezera si hrála na zrcadlo. Přestože webkamery ukazovaly mlhu z mraků, před námi se rozplynula. Asi jsme byli hodní 😊. Od jezera jsme pospíchali na oběd do školy K obědu ve školní jídelně nám na talíř přistála čerstvě ulovená ryba s bramborem a zeleninou – prostě barevná fantazie. Po krátké odpočinkové pauze se výprava přepnula do pracovního módu. Smíšené týmy obsadily lavice a vrhly se do tvorby schémat k prezentacím různých typů energie. Na lavicích se rodily mapy myšlenek, šipky, propojení a občas i šmouha od fixy – zkrátka provoz malé laboratoře nápadů. Na papíry přibývaly šipky, vrstvy a mini-legendy, někdo bádal nad tokem energie od zdroje k uživateli, jiný ladil symboly, aby šly „číst“ na první pohled. Výsledek? Hromada promyšlených návrhů a pocit, že žádný z nápadů nezapadl. Někteří dokonce využili zbývajícího času k přenesení schémat úplně jiného charakteru na ruce formou „tetování“ 😊. Po čtvrté hodině se pak všichni rozešli do hostitelských rodin. Cestou se ještě probírala nejlepší část dne: někdo hlasuje pro zázvorový prales, jiný pro výhled na jezero, paní učitelky ve výčtu nezapomněly ani na rybu. Fotky a videa tohle všechno zachycují: mokré kapky u vodopádu, cesty schované v zeleni i pracovní šrumec nad schématy. Zítra pokračujeme – hned ráno nás čeká setkání s honorární konzulkou Slovenské republiky Zuzanou Vieira. Díky přátelství s touto sympatickou dámou, které začalo před třemi lety, jsme získali kontakt na skvělou školu Colegio de Castanheiro a zahájili partnerskou spolupráci. Spousta lidí, kteří se podíleli na organizaci, zaslouží dík a „palec nahoru“. Ona mezi ně zcela jistě patří.

O sétimo dia nos Açores foi mesmo a abrir: depois do pequeno-almoço metemo-nos num mar verde onde manda o gengibre bravo e subimos até à central hidroelétrica do Salto do Cabrito. A água aqui não só cai e ruge — sobretudo trabalha — e os miúdos, junto ao tubo e à queda, perceberam num instante como é que dos caudais nasce… corrente. Seguiu-se a paragem no miradouro da Lagoa do Fogo e uma simpática “boa prática”: o guarda deixou-nos passar com um sorriso, bastou mostrarmos a confirmação do nosso diretor. Quem nos dera que papéis destes, que abrem horizontes, funcionassem sempre. E havia mesmo o que ver… No miradouro as nuvens rasgaram-se e a lagoa pôs-se a fazer de espelho. As webcams mostravam nevoeiro, mas à nossa frente desvaneceu-se. Pelos vistos portámo-nos bem 😊.
Da lagoa apressámo-nos para o almoço na escola. No prato, peixe fresquinho acabado de apanhar, com batata e legumes — uma fantasia de cores. Depois de uma pausa rápida, a expedição mudou para modo trabalho. As equipas mistas ocuparam as mesas e mergulharam na criação de esquemas para apresentações sobre vários tipos de energia. Nas carteiras nasceram mapas de ideias, setas, ligações e, de vez em quando, uma borradela do marcador — o funcionamento normal de um pequeno laboratório de ideias. Nos papéis iam aparecendo camadas e mini-legendas; uns investigavam o percurso da energia desde a fonte até ao utilizador, outros afinavam símbolos para ficarem “legíveis” à primeira. Resultado? Um monte de propostas bem pensadas e a sensação de que nenhum bom apontamento ficou para trás. Houve até quem aproveitasse o tempinho que sobrava para transformar esquemas de outro género em “tatuagens” no braço 😊. Depois das quatro, todos seguiram para as famílias de acolhimento.
No caminho ainda se discutiu o momento favorito do dia: houve votos para o “bosque” de gengibre, para a vista da lagoa e, no balanço das professoras, o peixe não ficou esquecido. As fotos e os vídeos mostram tudo isto: pingos junto à cascata, trilhos escondidos no verde e o reboliço concentrado por cima dos esquemas.