Ranní program měl tak trochu slavnostní nádech. Setkali jsme se se slovenskou honorární konzulkou Zuzanou Vieira, jejíž důvěra a doporučení před lety nastartovaly celý náš projekt a spoupráci se školou Colégio do Castanheiro. Byla to příležitost poděkovat a zároveň nahlédnout do azorského dění očima někoho, kdo tu opravdu žije. Pak jsme se vypravili za chladivým klidem bývalého kláštera – dnes muzea. Geologická část nás doslova vtáhla pod zem: sopečná minulost ostrovů, tektonické desky, vrstvy lávy, co se skládají jako dort… Takhle vznikaly Azorské ostrovy. A když se vám z vulkánů zatočí hlava, zachytí vás expozice o moři a fauně – o tom, jak to tu žije pod hladinou i nad ní.
Odpoledne přišel sladký vrchol: ananasy! Na farmě jsme zjistili, že pěstovat tenhle tropický symbol je otázkou trpělivosti – měsíce péče, teplo, vlhko a spousta know-how. Z teorie jsme plynule přešli do praxe v místní prodejně: džusy, marmelády, sušené kousky… ananas na všechny způsoby. Bombastické? Přesně tak.
A pak to nevyhnutelné. Loučení. Na jedné straně noví kamarádi a partneři, na druhé domov, co už voní po návratu. Na to známe jediný recept: těšit se na příště. Logistické finále proběhlo jako z učebnice: vrátit naše dodávky, kterými nás po ostrově jistě a s přehledem vozili páni učitelé Ben Lovett a Aleš Sekal, poslední společné fotky, letištní odbavení – a hotovo. Stihli jsme všechno, ale hlavně: vezeme si zážitky, které v nás zůstanou na celý život. Uplynulý týden byl plný neuvěřitelných zážitků. Na jeho organizaci se podílel celá řada lidí a je na místě jim poděkovat:
- Vedení partnerské školy Colégio do Castanheiro v čele s panem ředitelem
- Hlavní organizátoři: Luis Ferreira, Markéta Trsková a Benjamin Lovett
- Honorární konzulka Slovenské republiky Zuzana Vieira
- Kolegové absolvující shadowing a zároveň asistenti realizace projektu: Alena Ošmyková, Aleš Sekal a Klára Jílková
- Maminky a tatínkové z hostitelských rodin z Ponta Delgada
O programa da manhã teve um quê de solenidade. Encontrámo-nos com a cônsul honorária da Eslováquia, Zuzana Vieira, cuja confiança e recomendação, há anos, puseram em marcha todo o nosso projeto e a colaboração com o Colégio do Castanheiro. Foi uma oportunidade para agradecer e, ao mesmo tempo, espreitar a vida açoriana pelos olhos de quem cá vive mesmo. Depois, fomos ao fresquinho de um antigo convento — hoje museu. A parte geológica puxou-nos literalmente para debaixo da terra: o passado vulcânico das ilhas, as placas tectónicas, camadas de lava empilhadas como um bolo… Foi assim que nasceram os Açores. E quando os vulcões vos deixam a cabeça a girar, agarra-vos a exposição sobre o mar e a fauna — o que aqui vive por baixo e por cima da água.
À tarde chegou o ponto alto, bem docinho: ananases! Na quinta percebemos que cultivar este símbolo tropical é coisa de paciência — meses de cuidados, calor, humidade e muito saber-fazer. Da teoria passámos sem esforço à prática na loja local: sumos, compotas, pedaços desidratados… ananás de todas as maneiras. Bombástico? Mesmo.
E depois, o inevitável: a despedida. De um lado, novos amigos e parceiros; do outro, a casa, já a cheirar a regresso. Para isso só há uma receita: ficar com vontade de voltar. O final logístico foi um manual: entregar as nossas carrinhas — com que os professores Ben Lovett e Aleš Sekal nos levaram pela ilha com segurança e à vontade —, as últimas fotos em grupo, check-in no aeroporto — e pronto. Cumprimos tudo e, acima de tudo, levamos connosco experiências que ficam para a vida inteira.
A semana que passou foi cheia de momentos incríveis. A sua organização contou com muita gente e é justo agradecer:
- À direção da escola parceira, o Colégio do Castanheiro, liderada pelo Sr. Diretor;
- Organizadores principais: Luis Ferreira, Markéta Trsková e Benjamin Lovett;
- À cônsul honorária da República Eslovaca, Zuzana Vieira;
- Aos colegas em job shadowing e também assistentes na execução do projeto: Alena Ošmyková, Aleš Sekal e Klára Jílková;
- Às mães e aos pais das famílias de acolhimento de Ponta Delgada.