Den třetí – elektrárna Orlík a vyhlídková plavba údolím Vltavy
Ráno se naši žáci sešli ve škole s očima ještě napůl zavřenýma, ale plni očekávání. Brzy nato zamířili směrem ke Kotnovu, kde už na ně netrpělivě čekal řidič autobusu. Pravděpodobně nejvíc nadšený byl pedagogický doprovod, protože tolik budoucích inženýrů pohromadě v autobusu ještě nikdo z nich neviděl.
První zastávka? Impozantní hráz přehrady Orlík! Nejdřív jsme se prošli po koruně hráze (ano, to je ta věc, co drží vodu na uzdě), poté přišel moment, kdy se každý mohl na chvíli cítit jako na stavbě – vyfasovali jsme totiž přilby! V této slušivé výstroji jsme se vydali do nitra hydroelektrárny – rovnou k turbínám a do řídícího střediska. Bylo to něco úplně nového, jiného, technického a naprosto fascinujícího. (A přilby nám slušely víc, než jsme čekali :)
Jakmile jsme si dostatečně užili elektřiny, přesunuli jsme se autobusem k zámku Orlík. A tady přišla ta pravá romantika – nasedli jsme na loď a vydali se na královskou plavbu po přehradě směrem k majestátnímu zámku Zvíkov. Vítr ve vlasech, slunce nad hlavou a pocit, že jsme nepotopitelní občas znervóznil kapitána lodi tak, že musel použít lodní klakson.
Na Zvíkově jsme si prošli nádvoří, pokochali se výhledy a samozřejmě načerpali něco z historie. A pak už zbýval jen návrat. V autobuse zavládlo ticho, které dokáže vytvořit jen kombinace dojmů, poznání a únavy. Ale stálo to za to!

Giorno tre – La centrale di Orlík e una crociera panoramica nella valle della Moldava
La mattina, i nostri studenti si sono ritrovati a scuola con gli occhi ancora mezzi chiusi, ma pieni di aspettative. Poco dopo si sono diretti verso Kotnov, dove li attendeva con impazienza l’autista del pullman. Probabilmente i più entusiasti erano gli insegnanti accompagnatori – nessuno di loro aveva mai visto così tanti futuri ingegneri tutti insieme su un autobus!
Prima tappa? La maestosa diga della centrale idroelettrica di Orlík! Dopo una passeggiata lungo la sommità della diga (sì, proprio quella cosa che tiene a bada tutta l’acqua), è arrivato il momento in cui ci siamo sentiti un po’ come in un cantiere – ci hanno distribuito i caschetti! Equipaggiati come si deve, ci siamo avventurati nel cuore della centrale: dritti verso le turbine e la sala di controllo. Un’esperienza nuova, diversa, tecnica e assolutamente affascinante. (E i caschetti ci stavano anche sorprendentemente bene :) )
Dopo aver fatto il pieno di elettricità, siamo risaliti sul pullman in direzione del castello di Orlík. Ed è lì che è scattato il momento romantico – siamo saliti su una barca per una crociera regale sul lago artificiale, diretti verso il maestoso castello di Zvíkov. Vento tra i capelli, sole sulla testa e la sensazione di essere inaffondabili... che ogni tanto ha fatto innervosire il capitano, costringendolo a suonare il clacson della barca!
A Zvíkov abbiamo visitato il cortile, ci siamo goduti la vista mozzafiato e, naturalmente, abbiamo fatto il pieno di storia. E poi non restava che il viaggio di ritorno. Sul pullman è calato un silenzio che solo una combinazione di emozioni, conoscenze acquisite e stanchezza può creare. Ma ne è valsa davvero la pena!