Třetí den ve znamení technologií budoucnosti! Kdo si myslel, že třetí den našeho výměnného pobytu v Německu strávíme poklidným poznáváním Naumburgu a jeho okolí, ten se pořádně spletl. Tentokrát nás totiž čekala cesta do světa, kde se potkávají roboti, špičkové technologie, obnovitelné zdroje energie a automobily, které se rodí přímo před očima. A aby toho nebylo málo, na závěr jsme si odvezli výzvu, při níž budeme muset dokázat, že nejsme jen zvídaví návštěvníci, ale také šikovní konstruktéři.
Ráno jsme se tradičně sešli ve škole, ale školní lavice jsme dnes ani nestihli pořádně pozdravit. Bez zbytečného otálení jsme se přesunuli na parkoviště, nastoupili do autobusu a vyrazili směrem k Lipsku. Po hodině a půl jsme stáli před branami BMW Group Plant Leipzig, jednoho z moderních automobilových závodů, kde nás čekala exkurze, na kterou jen tak nezapomeneme.
Naším průvodcem se na celý den stal Dr. Stefan Fenchel, který se svého úkolu zhostil s obdivuhodnou trpělivostí, nadšením a energií. Nejprve nás seznámil s organizací automobilové výroby, fungováním montážních linek a také s tím, jak se automobilový průmysl snaží reagovat na současné ekologické výzvy. Dozvěděli jsme se, jak důležitou roli hrají obnovitelné zdroje energie, udržitelnost a snaha o co nejšetrnější výrobu.
A potom už jsme vyrazili přímo do výrobního provozu. Najednou jsme se ocitli ve světě, kde má každý pohyb své přesné místo, každý díl svůj účel a kde spolu lidé a moderní technologie spolupracují s téměř neuvěřitelnou přesností. Sledovat, jak se z jednotlivých součástek postupně stává skutečný automobil, bylo fascinující. Člověk si při tom uvědomí, kolik technických znalostí, plánování a lidského umu se skrývá za vozidlem, do kterého běžně bez velkého přemýšlení nasedáme.
Pan Fenchel nás neúnavně provázel jednotlivými částmi výroby a vše vysvětloval srozumitelnou angličtinou, takže si na své přišli nejen milovníci techniky, ale také ti, kteří si chtěli procvičit jazyk v praxi. A že bylo na co se ptát! Naše zvídavé dotazy rozhodně nezůstávaly bez odpovědí.
Jedinou drobnou komplikací byl přísný zákaz fotografování. Ačkoliv bychom se o některé neuvěřitelné pohledy rádi podělili, pravidla byla nekompromisní. Průmyslová špionáž zkrátka není legrace, a tak jsme pro jednou museli místo mobilních telefonů zapojit především vlastní oči a paměť. 😊
Po několika hodinách putování rozsáhlým výrobním komplexem začaly naše žaludky nenápadně připomínat, že ani ta nejmodernější technologie zatím nedokáže nahradit pořádný oběd. A právě v tu chvíli přišly vhod skvěle připravené obědové krabičky, jejichž obsah zmizel s rychlostí, kterou by nám mohla závidět leckterá montážní linka.
Tím ale náš program zdaleka nekončil. Po občerstvení jsme se přesunuli od výroby automobilů k otázce, která může významně ovlivnit budoucnost dopravy – k vodíkovému pohonu. Seznámili jsme se s jeho principem a možnostmi využití a zjistili, že vodík nemusí být jen jedním z pojmů z hodin chemie, ale také zajímavou cestou k pohonu vozidel.
A protože Erasmus+ není jen o poslouchání, pozorování a získávání nových informací, čekalo nás na závěr ještě jedno překvapení. Do školy jsme si odvezli speciální Competition Kit, který obsahuje několik stavebnic autíček na vodíkový pohon a závodní dráhu.
A právě tady začíná naše další dobrodružství!
Zítra se totiž proměníme v konstruktéry, techniky, vývojáře a možná i budoucí automobilové inženýry. Čeká nás soutěž, při níž bude úkolem sestavit co nejefektivnější vozítko poháněné vodíkem. Bude rozhodovat správná konstrukce, technické myšlení, schopnost spolupracovat a možná také trocha toho pověstného štěstí začátečníků.
Kdo dokáže nejlépe využít získané poznatky? Čí automobil zvládne trať nejefektivněji? A kdo zjistí, že postavit funkční auto je přece jen o něco složitější než složit stavebnici podle návodu?
To se dozvíme už zítra.
Dnešní den nám každopádně ukázal, že fyzika, chemie, matematika, angličtina i moderní technologie mají v reálném světě mnohem více společného, než by se na první pohled mohlo zdát. A že nejzajímavější vyučovací hodiny někdy nezačínají zazvoněním, ale nastoupením do autobusu.
Tak nám držte palce! Zítra se totiž ukáže, zda se mezi našimi žáky neskrývá budoucí konstruktér BMW. A pokud se některé z našich vodíkových vozítek rozjede, budeme to pro začátek považovat za velmi slibný výsledek! 😊

Der dritte Erasmus-Tag ganz im Zeichen der Technologien von morgen! Wer gedacht hatte, dass wir den dritten Tag unseres Schüleraustauschs in Deutschland ganz gemütlich damit verbringen würden, Naumburg und seine Umgebung zu erkunden, der hatte sich gründlich getäuscht. Diesmal führte uns unser Ausflug nämlich in eine Welt, in der Roboter, modernste Technologien, erneuerbare Energien und Autos, die direkt vor unseren Augen entstehen, aufeinandertreffen. Und als wäre das nicht schon aufregend genug, nahmen wir am Ende auch noch eine besondere Herausforderung mit nach Hause. Dabei werden wir beweisen müssen, dass wir nicht nur neugierige Besucher, sondern auch geschickte Konstrukteure sind.
Am Morgen trafen wir uns wie gewohnt in der Schule, doch heute hatten wir kaum Zeit, den Klassenzimmern auch nur kurz Guten Morgen zu sagen. Ohne lange zu fackeln, machten wir uns auf den Weg zum Parkplatz, stiegen in den Bus und fuhren Richtung Leipzig. Nach anderthalb Stunden standen wir bereits vor den Toren des BMW Group Werks Leipzig, einer hochmodernen Automobilfabrik, in der uns eine Besichtigung erwartete, die wir so schnell wohl nicht vergessen werden.
Unser Begleiter für den gesamten Tag war Dr. Stefan Fenchel, der seine Aufgabe mit bewundernswerter Geduld, großer Begeisterung und schier unerschöpflicher Energie meisterte. Zunächst erklärte er uns, wie die Automobilproduktion organisiert ist, wie die Montagelinien funktionieren und wie die Automobilindustrie versucht, den aktuellen ökologischen Herausforderungen gerecht zu werden. Dabei erfuhren wir, welche wichtige Rolle erneuerbare Energien, Nachhaltigkeit und das Bestreben nach einer möglichst umweltschonenden Produktion spielen.
Anschließend ging es direkt in die Produktionshallen. Plötzlich befanden wir uns in einer Welt, in der jeder Handgriff sitzt, jedes Bauteil seinen festen Platz hat und Menschen und modernste Technik mit nahezu unglaublicher Präzision zusammenarbeiten. Es war faszinierend zu beobachten, wie aus unzähligen Einzelteilen nach und nach ein fertiges Auto entsteht. Dabei wurde uns erst richtig bewusst, wie viel technisches Wissen, sorgfältige Planung und menschliches Können in einem Fahrzeug stecken, in das wir normalerweise ganz selbstverständlich einsteigen, ohne groß darüber nachzudenken.
Herr Fenchel führte uns unermüdlich durch die verschiedenen Produktionsbereiche und erklärte alles in gut verständlichem Englisch. So kamen nicht nur die Technikbegeisterten auf ihre Kosten, sondern auch diejenigen, die ihre Englischkenntnisse einmal außerhalb des Klassenzimmers unter Beweis stellen wollten. Und Fragen gab es wirklich genug! Unsere neugierigen Nachfragen blieben jedenfalls nicht unbeantwortet.
Die einzige kleine Einschränkung war das strenge Fotografierverbot. So gern wir einige der beeindruckenden Eindrücke auch festgehalten und mit anderen geteilt hätten – die Regeln waren eindeutig. Schließlich ist Industriespionage kein Spaß, und so mussten wir uns ausnahmsweise einmal ganz auf unsere eigenen Augen und unser Gedächtnis verlassen, statt ständig zum Handy zu greifen. 😊
Nach mehreren Stunden auf den Beinen in dem riesigen Werksgelände meldeten sich schließlich auch unsere Mägen und erinnerten uns ganz dezent daran, dass selbst die modernste Technik ein ordentliches Mittagessen noch nicht ersetzen kann. Da kamen die liebevoll vorbereiteten Lunchpakete gerade recht! Ihr Inhalt verschwand in einem Tempo, um das uns so manches Fließband beneidet hätte.
Doch damit war unser Programm noch lange nicht zu Ende. Nach der wohlverdienten Stärkung wandten wir uns einem Thema zu, das die Zukunft der Mobilität entscheidend mitgestalten könnte: dem Wasserstoffantrieb. Wir lernten das Funktionsprinzip und verschiedene Einsatzmöglichkeiten kennen und stellten fest, dass Wasserstoff weit mehr ist als nur ein Begriff aus dem Chemieunterricht. Er bietet auch eine spannende Möglichkeit, Fahrzeuge anzutreiben.
Und weil es bei Erasmus+ schließlich nicht nur ums Zuhören, Zuschauen und Sammeln neuer Informationen geht, wartete zum Abschluss noch eine besondere Überraschung auf uns. Wir durften ein spezielles Competition Kit mit in die Schule nehmen. Darin befinden sich mehrere Bausätze für kleine wasserstoffbetriebene Fahrzeuge sowie eine eigens dafür vorgesehene Rennstrecke.
Und genau hier beginnt unser nächstes Abenteuer! Morgen schlüpfen wir nämlich selbst in die Rollen von Konstrukteuren, Technikern, Entwicklern und vielleicht sogar zukünftigen Automobilingenieuren. Bei einem Wettbewerb geht es darum, ein möglichst effizientes Fahrzeug mit Wasserstoffantrieb zu bauen. Entscheidend werden dabei eine durchdachte Konstruktion, technisches Verständnis, Teamarbeit und vielleicht auch eine kleine Portion des sprichwörtlichen Anfängerglücks sein. Wer wird das heute Gelernte am besten umsetzen können? Wessen Auto wird die Strecke am effizientesten bewältigen? Und wer wird feststellen, dass es doch ein bisschen schwieriger ist, ein funktionierendes Auto zu bauen, als einfach nur einen Bausatz nach Anleitung zusammenzustecken? Das werden wir schon morgen erfahren! Eines hat uns der heutige Tag jedenfalls eindrucksvoll gezeigt: Physik, Chemie, Mathematik, Englisch und moderne Technologien haben im wirklichen Leben viel mehr miteinander zu tun, als man auf den ersten Blick vermuten würde. Und manchmal beginnen die spannendsten Unterrichtsstunden eben nicht mit dem Klingeln der Schulglocke, sondern mit dem Einsteigen in einen Bus.
Also drückt uns die Daumen! Morgen wird sich zeigen, ob unter unseren Schülerinnen und Schülern vielleicht schon ein zukünftiger BMW-Konstrukteur oder eine zukünftige BMW-Konstrukteurin steckt. Und wenn eines unserer kleinen Wasserstoffautos tatsächlich losfährt, werden wir das fürs Erste schon als ziemlich vielversprechendes Ergebnis feiern! 😊