Kdo si myslel, že po včerejší návštěvě světa moderních technologií si dnes od techniky trochu odpočineme, ten se pořádně spletl. Čtvrtý den našeho výměnného pobytu v Německu v rámci programu Erasmus+ jsme totiž přešli od obdivování technických vynálezů k jejich vlastní konstrukci. A protože samotné sestavování modelů by pro naše mladé konstruktéry bylo málo, čekalo nás také pořádné závodění. Tentokrát ovšem bez benzínu, výfukových plynů a burácejících motorů. Hlavní roli totiž převzal vodík!
Dopoledne jsme se opět sešli ve škole v Naumburgu, kde na nás čekala technická výzva. Naším úkolem bylo sestavit ze speciálních stavebnic funkční modely automobilů poháněných vodíkem. Na první pohled možná jednoduchá záležitost, ale jak se brzy ukázalo, cesta od krabice plné součástek k fungujícímu vozidlu vyžaduje nejen šikovné ruce, ale také trpělivost, logické myšlení a především spolupráci. Česko-německé konstruktérské týmy se pustily do práce. Někdo pečlivě studoval návod, jiný se s nadšením vrhl na montáž a další už přemýšlel, jak ze svého budoucího závodního stroje dostat co nejlepší výkon. Občas bylo potřeba něco rozebrat, znovu sestavit nebo se poradit se spolužáky. A právě v takových chvílích se ukazovalo, že technika má jednu obrovskou výhodu – dokáže spojovat lidi bez ohledu na to, jakým jazykem mluví.
Při práci jsme se zároveň seznamovali s principem vodíkového pohonu, který patří mezi zajímavé možnosti využití moderních energetických technologií. Zjistili jsme, že vodík nemusí být jen chemickým prvkem z periodické tabulky, ale může se stát také zdrojem energie pro pohyb automobilu. A kdo ví? Možná právě mezi našimi mladými konstruktéry vyrůstá budoucí automobilový inženýr.
A pak přišel okamžik, na který všichni čekali – závody!
Hotové modely se postavily na start a školní prostředí se alespoň na chvíli proměnilo v závodní okruh. Atmosféra připomínala skutečnou Velkou cenu. Nechybělo napětí, povzbuzování ani touha po vítězství. Každý tým doufal, že právě jeho vozidlo předvede ten nejlepší výkon. Důležitější než samotné pořadí však bylo něco jiného. Děti si na vlastní kůži vyzkoušely, že za každým technickým úspěchem stojí nápad, příprava, spolupráce a často také několik neúspěšných pokusů. Zkrátka přesně to, co se při běžném vyučování z učebnice naučit nedá.
Odpoledne už patřilo hostitelským rodinám. Po dopoledni plném techniky se naši žáci rozešli se svými německými kamarády za dalším společným programem. Někteří zamířili na bowling, kde místo vodíkových automobilů soutěžily bowlingové koule, jiní dali přednost motokárám. A tak se po dopoledních závodech malých modelů opět závodilo, tentokrát ovšem za volantem skutečných motokár. Zdá se, že dnešní den se zkrátka nesl ve znamení rychlosti!
Společné odpoledne ale nebylo jen o sportu a zábavě. Právě chvíle strávené v hostitelských rodinách patří k nejcennějším součástem výměnných pobytů. Děti se poznávají v přirozeném prostředí, učí se vzájemně komunikovat, překonávat jazykové bariéry a postupně zjišťují, že navzdory rozdílným jazykům a některým zvyklostem toho mají se svými vrstevníky opravdu hodně společného.
Zatímco děti sbíraly zážitky, pedagogové obou škol se věnovali budoucnosti našeho partnerství. Odpolední společné setkání bylo příležitostí nejen k ohlédnutí za dosavadní spoluprací, ale především k diskusi o jejím dalším rozvoji. Hovořili jsme o možnostech dalších výměnných pobytů, společných vzdělávacích aktivitách i o tom, jak naše partnerství v rámci programu Erasmus+ dále prohlubovat. Protože skutečná mezinárodní spolupráce nekončí posledním dnem jedné mobility. Naopak – každé setkání by mělo být začátkem něčeho dalšího. Čtvrtý den našeho pobytu tak dokonale propojil technické vzdělávání, týmovou spolupráci, zdravou soutěživost i neformální setkávání. Dopoledne jsme stavěli auta budoucnosti, odpoledne utužovali přátelství a společně přemýšleli o budoucnosti našeho partnerství.
A pokud bychom měli dnešní den shrnout jednou větou? Vodík poháněl naše auta, ale celé naše česko-německé přátelství pohání především společné zážitky a chuť poznávat jeden druhého.
A právě proto má Erasmus+ smysl!

Wer dachte, dass wir uns nach unserem gestrigen Ausflug in die Welt der modernen Technologien heute eine kleine Technikpause gönnen würden, hatte sich gründlich getäuscht. Am vierten Tag unseres Erasmus+-Austauschs in Deutschland ging es nämlich vom Staunen über technische Erfindungen direkt ans eigene Konstruieren. Und weil das bloße Zusammenbauen von Modellen für unsere jungen Tüftler natürlich noch lange nicht genug war, stand auch ein richtiges Rennen auf dem Programm. Diesmal allerdings ganz ohne Benzin, Abgase und dröhnende Motoren. Stattdessen spielte Wasserstoff die Hauptrolle!
Am Vormittag trafen wir uns wieder in unserer Partnerschule in Naumburg, wo bereits eine spannende technische Herausforderung auf uns wartete. Unsere Aufgabe bestand darin, aus speziellen Bausätzen funktionsfähige Modellautos mit Wasserstoffantrieb zu bauen. Klingt zunächst vielleicht ganz einfach. Doch wie sich schnell herausstellte, braucht es auf dem Weg von einer Kiste voller Einzelteile zu einem fahrenden Auto nicht nur geschickte Hände, sondern auch Geduld, logisches Denken und vor allem Teamarbeit.
Unsere deutsch-tschechischen Konstruktionsteams machten sich voller Tatendrang ans Werk. Während die einen sorgfältig die Bauanleitung studierten, stürzten sich die anderen begeistert auf den Zusammenbau. Wieder andere überlegten bereits, wie sie aus ihrem zukünftigen Rennflitzer möglichst viel Leistung herausholen könnten. Hin und wieder musste etwas auseinandergenommen, neu zusammengesetzt oder gemeinsam mit den Mitschülern eine Lösung gefunden werden. Und genau in solchen Momenten zeigte sich einmal mehr, was Technik alles bewirken kann: Sie bringt Menschen zusammen – ganz egal, welche Sprache sie sprechen.
Ganz nebenbei lernten wir auch, wie ein Wasserstoffantrieb funktioniert und welche Möglichkeiten diese Technologie für die Energieversorgung der Zukunft bietet. Dabei stellten wir fest, dass Wasserstoff nicht einfach nur ein chemisches Element aus dem Periodensystem ist, sondern auch als Energieträger zum Antrieb von Fahrzeugen genutzt werden kann. Und wer weiß? Vielleicht steckt ja unter unseren jungen Tüftlern schon der eine oder andere Automobilingenieur von morgen.
Und dann war es endlich so weit: Das große Rennen stand an!
Die fertigen Modelle gingen an den Start, und das Schulgelände verwandelte sich zumindest für kurze Zeit in eine kleine Rennstrecke. Die Stimmung erinnerte beinahe an einen echten Grand Prix. Spannung, lautstarkes Anfeuern und jede Menge Ehrgeiz durften natürlich nicht fehlen. Jedes Team hoffte, dass ausgerechnet sein Fahrzeug die beste Leistung zeigen würde.
Doch am Ende ging es um viel mehr als nur um die Platzierung. Die Kinder konnten selbst erleben, dass hinter jedem technischen Erfolg eine gute Idee, sorgfältige Vorbereitung, Zusammenarbeit und nicht selten auch mehrere gescheiterte Versuche stecken. Eben all das, was man im normalen Unterricht nicht einfach aus einem Schulbuch lernen kann.
Der Nachmittag gehörte dann ganz den Gastfamilien. Nach einem Vormittag voller Technik machten sich unsere Schülerinnen und Schüler gemeinsam mit ihren deutschen Freunden auf den Weg zu weiteren Unternehmungen. Einige zog es zum Bowling, wo statt wasserstoffbetriebener Autos nun die Bowlingkugeln ins Rollen kamen. Andere entschieden sich fürs Kartfahren. Und so wurde nach den Rennen mit den kleinen Modellautos gleich noch einmal um die Wette gefahren – diesmal allerdings am Steuer echter Karts. Offenbar stand dieser Tag wirklich ganz im Zeichen der Geschwindigkeit!
Doch der gemeinsame Nachmittag bot weit mehr als nur Sport und Spaß. Gerade die Zeit in den Gastfamilien gehört zu den wertvollsten Erfahrungen eines Schüleraustauschs. Die Kinder lernen sich im ganz normalen Alltag kennen, verständigen sich miteinander, überwinden Sprachbarrieren und stellen dabei immer wieder fest, dass sie trotz unterschiedlicher Sprachen und mancher anderer Gewohnheiten erstaunlich viel gemeinsam haben.
Während die Kinder neue Erlebnisse sammelten, beschäftigten sich die Lehrkräfte beider Schulen mit der Zukunft unserer Partnerschaft. Das gemeinsame Treffen am Nachmittag bot nicht nur Gelegenheit, auf die bisherige Zusammenarbeit zurückzublicken, sondern vor allem auch darüber zu sprechen, wie wir sie weiterentwickeln können. Dabei ging es um mögliche weitere Schüleraustausche, gemeinsame Bildungsprojekte und die Frage, wie wir unsere Partnerschaft im Rahmen von Erasmus+ noch enger gestalten können.
Denn echte internationale Zusammenarbeit endet nicht mit dem letzten Tag eines Austauschprojekts. Ganz im Gegenteil: Jede Begegnung sollte der Anfang von etwas Neuem sein.
So verband der vierte Tag unseres Aufenthalts auf wunderbare Weise technisches Lernen, Teamarbeit, sportlichen Ehrgeiz und persönliche Begegnungen. Am Vormittag bauten wir die Autos der Zukunft, am Nachmittag wurden Freundschaften vertieft und gemeinsam neue Ideen für die Zukunft unserer Schulpartnerschaft entwickelt.
Und wenn wir diesen Tag in einem einzigen Satz zusammenfassen müssten?
Wasserstoff brachte unsere Autos in Bewegung – doch was unsere deutsch-tschechische Freundschaft wirklich antreibt, sind die gemeinsamen Erlebnisse und die Freude daran, einander immer besser kennenzulernen.
Und genau deshalb ist Erasmus+ so wertvoll!