Kdo si myslel, že po včerejších závodech vodíkových automobilů už nás naši němečtí přátelé nemají čím překvapit, ten se opět pořádně spletl. Pátý den našeho výměnného pobytu v rámci programu Erasmus+ totiž přinesl další nečekanou změnu. Zatímco včera jsme se snažili přimět k pohybu vlastnoručně sestavená autíčka, dnes jsme se vydali na procházku, Ano, hlavními hvězdami dnešního odpoledne se staly lamy!
Ale pěkně popořádku. Ráno jsme se opět sešli v naší partnerské škole v Naumburgu. A protože se náš společný pobyt pomalu chýlí ke konci, rozhodli se naši hostitelé věnovat dopoledne především tomu, co je na podobných projektech nejdůležitější – spolupráci, vzájemnému poznávání a společným zážitkům. Začali jsme sérií teambuildingových aktivit, při kterých jsme si mohli znovu ověřit, jak dobře už se naši čeští a němečtí žáci dokážou domluvit. A že je oproti prvnímu dni znát pořádný rozdíl! Zatímco na začátku pobytu bylo občas potřeba překonávat ostych, dnes už se spolupráce rozbíhala téměř samozřejmě.
Potom přišel čas trochu zpomalit a ohlédnout se za uplynulými dny. Žáci se rozdělili do skupin a pustili se do zpracování svých nejlepších zážitků. Někdo sáhl po videu, jiný po papíru a pastelkách. Vznikaly tak kresby zachycující okamžiky, které našim mladým cestovatelům nejvíce utkvěly v paměti.
A že bylo z čeho vybírat! Cestovatelské dobrodružství s ujetými vlaky, poznávání historického Naumburgu, návštěva automobilky BMW v Lipsku, konstrukce vodíkových automobilů a samozřejmě také všechny chvíle strávené s novými kamarády. 
Následovalo společné vyhodnocení projektu. Byla to příležitost nejen připomenout si, co všechno jsme během několika dní stihli, ale také se zamyslet nad tím, co nám pobyt přinesl. A rozhodně toho nebylo málo. Nové zkušenosti, větší odvahu komunikovat v cizím jazyce, poznání odlišného prostředí, schopnost spolupracovat i v situacích, kdy si ne vždy rozumíme každému slovu, a především nová přátelství, která snad vydrží mnohem déle než samotný výměnný pobyt.
Po společném obědě následoval krátký rozchod do města. Konečně přišla chvíle myslet také na ty, kteří na nás čekají doma. Obchody se suvenýry tak dostaly příležitost trochu si polepšit a naši žáci se pustili do hledání drobných dárků, památečních předmětů a dalších nezbytností, bez kterých se zkrátka žádná pořádná zahraniční výprava nemůže vrátit.
A potom už jsme zamířili za největším překvapením dne. Naším cílem byla lamí farma, kde nás čekalo setkání s poněkud neobvyklými čtyřnohými společníky. A nejen setkání! S lamami jsme se totiž vydali na společnou procházku. Brzy se ukázalo, že zatímco řízení vodíkového automobilu vyžaduje určité technické dovednosti, při vedení lamy je zapotřebí především trpělivost, klid a schopnost vyjednávat. Lamy totiž mají na svět svůj vlastní názor a rozhodně nepovažují za samozřejmost, že by měly vždycky následovat člověka, který drží vodítko. Když se jim chce, vykračují si důstojně jako zkušené turistky. Když se jim nechce, mají zkrátka jiné priority. A člověk brzy pochopí, že při podobné procházce nemusí být vždy úplně jasné, kdo vlastně koho venčí. Právě to ale celé aktivitě dodávalo zvláštní kouzlo. Po dnech plných technologií, městských památek a školních aktivit jsme se ocitli v úplně jiném světě. Ve světě, kde není potřeba spěchat, kde se vyplatí být trpělivý a kde i obyčejná procházka může přinést spoustu zábavy.
Po návratu na statek jsme měli příležitost lamy také nakrmit a užít si jejich společnost ještě trochu jinak. Pro některé z nás to možná bylo vůbec první bližší setkání s těmito zajímavými zvířaty. A kdo ví, třeba si některá lama naše žáky oblíbila natolik, že na ně bude ještě dlouho vzpomínat. Zvlášť pokud měli v ruce něco dobrého.
A protože naši němečtí hostitelé zjevně zastávají názor, že obyčejná večeře v jídelně by byla příliš všedním zakončením takového dne, připravili nám ještě jedno překvapení. Večeřeli jsme totiž v teepee! Ano, čtete správně. Po automobilce budoucnosti, vodíkových závodech a procházce s lamami jsme náš předposlední společný večer zakončili v prostředí, které jako by nás na chvíli přeneslo do úplně jiného světa. Společná večeře v teepee byla krásnou tečkou za dalším nezapomenutelným dnem a příležitostí užít si poslední společné chvíle v trochu netradiční atmosféře. Jenže všechno krásné jednou končí. A nám začíná být čím dál jasnější, že se blíží okamžik, na který se nikdo z nás příliš netěší.
Dnes večer čeká naše žáky ještě jeden důležitý úkol – zabalit kufry. A tentokrát to možná nebude úplně jednoduché. Nejen proto, že se do nich musí vejít všechny nakoupené suvenýry, ale především proto, že si z Naumburgu odvážíme mnohem více, než jsme si sem přivezli. Zážitky, vzpomínky a nová přátelství. Zítra ráno se ještě jednou sejdeme v partnerské škole.  Čeká nás loučení s našimi německými kamarády, hostitelskými rodinami a všemi, kteří pro nás připravili tak pestrý a nezapomenutelný program. A i když se těšíme domů, tušíme, že zítřejší loučení nebude úplně snadné.
Pátý den je za námi. Lamy jsme zvládli, kufry snad zvládneme také. Ale rozloučit se s Naumburgem? To bude možná ta nejtěžší výzva celého našeho Erasmu.

Wer gedacht hatte, dass unsere deutschen Freunde uns nach den gestrigen Rennen mit wasserstoffbetriebenen Autos nicht mehr überraschen könnten, der hatte sich mal wieder gründlich getäuscht. Der fünfte Tag unseres Erasmus+-Austauschs hielt nämlich schon die nächste Überraschung für uns bereit. Während wir gestern noch versucht hatten, unsere selbst gebauten Modellautos zum Fahren zu bringen, stand heute ein ganz besonderer Spaziergang auf dem Programm. Ja, die heimlichen Stars des heutigen Nachmittags waren tatsächlich Lamas!
Aber der Reihe nach.
Am Morgen trafen wir uns wieder in unserer Partnerschule in Naumburg. Da sich unsere gemeinsame Zeit langsam dem Ende zuneigt, hatten sich unsere Gastgeber überlegt, den Vormittag vor allem den Dingen zu widmen, auf die es bei solchen Projekten wirklich ankommt: Zusammenarbeit, gegenseitiges Kennenlernen und gemeinsame Erlebnisse.
Los ging es mit verschiedenen Teambuilding-Aktivitäten, bei denen wir erneut feststellen konnten, wie gut unsere tschechischen und deutschen Schülerinnen und Schüler inzwischen miteinander zurechtkommen. Und was für ein Unterschied zum ersten Tag! Während zu Beginn unseres Aufenthalts hier und da noch die eine oder andere Hemmschwelle überwunden werden musste, lief die Zusammenarbeit mittlerweile fast wie von selbst.
Anschließend war es an der Zeit, einen Gang zurückzuschalten und auf die vergangenen Tage zurückzublicken. Die Schülerinnen und Schüler fanden sich in Gruppen zusammen und machten sich daran, ihre schönsten Erlebnisse kreativ festzuhalten. Die einen griffen zur Kamera, die anderen zu Papier und Buntstiften. So entstanden Zeichnungen, die genau jene Momente festhielten, die unseren jungen Reisenden besonders in Erinnerung geblieben waren.
Und davon gab es wahrlich mehr als genug! Das Reiseabenteuer mit den verpassten Zügen, die Erkundung der historischen Altstadt von Naumburg, der Besuch im BMW-Werk in Leipzig, der Bau wasserstoffbetriebener Modellautos und natürlich all die gemeinsamen Stunden mit den neuen Freunden. Danach stand die gemeinsame Auswertung unseres Projekts auf dem Programm. Dabei konnten wir uns nicht nur noch einmal vor Augen führen, was wir in diesen wenigen Tagen alles erlebt und geschafft hatten, sondern auch darüber nachdenken, was wir aus diesem Aufenthalt mitnehmen.
Und das war eine ganze Menge! Neue Erfahrungen, mehr Mut, sich in einer Fremdsprache zu verständigen, Einblicke in ein anderes Lebensumfeld, die Fähigkeit, auch dann zusammenzuarbeiten, wenn man nicht jedes einzelne Wort versteht, und vor allem neue Freundschaften, die hoffentlich noch lange über diesen Austausch hinaus bestehen bleiben.
Nach dem gemeinsamen Mittagessen blieb noch etwas Zeit für einen kleinen Stadtbummel. Schließlich wurde es höchste Zeit, auch an diejenigen zu denken, die zu Hause auf uns warten. Die Souvenirläden durften sich also über ein wenig zusätzlichen Umsatz freuen, während sich unsere Schülerinnen und Schüler auf die Suche nach kleinen Geschenken, Andenken und all den anderen Dingen machten, ohne die man von einer richtigen Auslandsreise einfach nicht zurückkommen kann. Und dann ging es endlich zur größten Überraschung des Tages!
Unser Ziel war eine Lamafarm, wo eine Begegnung mit ziemlich ungewöhnlichen vierbeinigen Begleitern auf uns wartete. Und es blieb nicht nur beim Kennenlernen! Wir durften mit den Lamas sogar gemeinsam auf Wanderschaft gehen.
Dabei stellte sich schnell heraus, dass man zum Steuern eines Wasserstoffautos zwar ein gewisses technisches Geschick braucht, beim Führen eines Lamas aber vor allem Geduld, Gelassenheit und eine ordentliche Portion Verhandlungsgeschick gefragt sind. Denn Lamas haben durchaus ihren eigenen Kopf und sehen es keineswegs als selbstverständlich an, immer brav dem Menschen am anderen Ende der Leine zu folgen. Wenn sie Lust haben, schreiten sie würdevoll dahin wie erfahrene Wanderer. Wenn sie keine Lust haben, setzen sie eben andere Prioritäten. Und so merkt man ziemlich schnell, dass bei einem solchen Spaziergang nicht immer ganz klar ist, wer hier eigentlich mit wem Gassi geht. Aber genau das machte den besonderen Reiz dieser Unternehmung aus. Nach Tagen voller Technik, Sehenswürdigkeiten und schulischer Aktivitäten fanden wir uns plötzlich in einer völlig anderen Welt wieder. In einer Welt, in der man sich nicht beeilen muss, in der Geduld gefragt ist und in der selbst ein ganz gewöhnlicher Spaziergang für jede Menge Spaß sorgen kann. Zurück auf dem Hof durften wir die Lamas auch noch füttern und ihre Gesellschaft auf eine etwas andere Weise genießen. Für manche von uns war es vielleicht sogar die erste richtige Begegnung mit diesen faszinierenden Tieren. Und wer weiß, vielleicht hat ja auch das eine oder andere Lama unsere Schülerinnen und Schüler so ins Herz geschlossen, dass es noch lange an sie zurückdenken wird. Vor allem dann, wenn sie etwas Leckeres in der Hand hatten. Und weil unsere deutschen Gastgeber offenbar der Meinung sind, dass ein gewöhnliches Abendessen in der Schulkantine ein viel zu unspektakulärer Abschluss für einen solchen Tag wäre, hatten sie noch eine Überraschung für uns vorbereitet: Wir aßen nämlich in einem Tipi zu Abend! Ja, richtig gelesen! Nach einem Besuch in der Autofabrik der Zukunft, spannenden Wasserstoffautorennen und einer Wanderung mit Lamas ließen wir unseren vorletzten gemeinsamen Abend an einem Ort ausklingen, der uns für einen Moment in eine völlig andere Welt versetzte. Das gemeinsame Abendessen im Tipi war ein wunderschöner Abschluss eines weiteren unvergesslichen Tages und bot uns die Gelegenheit, die letzten gemeinsamen Stunden in einer ganz besonderen Atmosphäre zu genießen. Doch auch die schönste Zeit geht irgendwann zu Ende. Und langsam wird uns allen immer deutlicher bewusst, dass ein Moment näher rückt, auf den sich wohl keiner von uns so richtig freut. Heute Abend wartet auf unsere Schülerinnen und Schüler noch eine letzte wichtige Aufgabe: Koffer packen! Und das dürfte diesmal gar nicht so einfach werden. Nicht nur, weil all die gekauften Souvenirs noch irgendwie hineinpassen müssen, sondern vor allem, weil wir aus Naumburg so viel mehr mit nach Hause nehmen, als wir mitgebracht haben: Erlebnisse, Erinnerungen und neue Freundschaften. Morgen früh werden wir uns noch einmal in unserer Partnerschule treffen. Dann heißt es Abschied nehmen – von unseren deutschen Freunden, den Gastfamilien und all den Menschen, die für uns ein so abwechslungsreiches und unvergessliches Programm auf die Beine gestellt haben.
Und auch wenn wir uns natürlich auf zu Hause freuen, ahnen wir schon jetzt, dass uns der Abschied morgen alles andere als leichtfallen wird.
Der fünfte Tag liegt hinter uns. Mit den Lamas sind wir klargekommen, das Kofferpacken werden wir hoffentlich auch noch schaffen. Aber Abschied von Naumburg nehmen? Das wird vielleicht die größte Herausforderung unseres gesamten Erasmus-Abenteuers!