Šestý den našeho výměnného pobytu v rámci programu Erasmus+ nepřinesl žádné další technické výzvy, závody vodíkových automobilů ani procházky s lamami. Čekalo nás něco mnohem obyčejnějšího, a přitom možná ze všeho nejtěžšího – loučení. A jak se ukázalo, rozloučit se s lidmi, kteří se během několika dní stali našimi přáteli, není vůbec jednoduché. Ráno jsme se naposledy vydali do naší partnerské školy v Naumburgu. Tentokrát už nás nečekaly žádné pracovní úkoly ani soutěže. Místo nich přišly na řadu poslední společné rozhovory, úsměvy, fotografie a především objetí. Ještě před několika dny jsme sem přijížděli s kufry, očekáváním a možná i trochou nejistoty. Dnes jsme stáli na stejném místě, ale odjížděli jsme o něco bohatší. Ne snad o suvenýry, kterých se v zavazadlech jistě také pár našlo, ale především o zkušenosti, vzpomínky a nová přátelství. A právě přátelství byla tím, co dnešnímu ránu dodalo zvláštní atmosféru, kterou dokreslovaly slzy, objetí, úsměv nebo poslední zamávání. Někteří by si možná pobyt nejraději ještě o pár dní prodloužili. A není divu. Naši němečtí přátelé a hostitelské rodiny se o nás starali tak skvěle, že jsme se v Naumburgu cítili téměř jako doma. Jenže jízdní řády neznají slitování. A tak přišla chvíle, kdy bylo nutné naposledy zamávat, vzít zavazadla a vydat se na nádraží. Před námi byla cesta vlakem zpátky do České republiky. Po zkušenostech z prvního dne, kdy nám hned dvakrát ujel vlak, jsme už ovšem dobře věděli, že cestování po železnici může být samo o sobě dobrodružstvím. Tentokrát jsme proto doufali, že si pro nás železnice žádné další překvapení nepřipraví. Dvě zmeškaná spojení během jednoho výměnného pobytu jsou přece jen docela slušný výkon a není nutné každý rekord překonávat! Cesta domů se nesla ve znamení vzpomínání. A že bylo na co vzpomínat! Na první setkání s hostitelskými rodinami, poznávání historického Naumburgu, návštěvu moderní automobilky BMW v Lipsku, konstrukci a závody vodíkových automobilů i na nezapomenutelné odpoledne ve společnosti lam. Především jsme si ale připomínali všechny drobné okamžiky, které se do oficiálního programu nevejdou – společný smích, rozhovory, nové zážitky a chvíle strávené s německými kamarády. Během šesti dnů jsme se toho naučili opravdu hodně. A zdaleka nešlo jen o němčinu nebo angličtinu. Učili jsme se samostatnosti, vzájemné spolupráci, schopnosti přizpůsobit se novému prostředí a také odvaze komunikovat. Velké poděkování patří našim německým kolegům, kteří pro nás připravili mimořádně pestrý a zajímavý program, a především hostitelským rodinám za jejich srdečnost, pohostinnost a péči o naše žáky. Díky nim jsme měli možnost poznat Německo nejen prostřednictvím památek, školních aktivit a exkurzí, ale také skrze každodenní život a osobní setkávání. A co říci závěrem? Náš šestidenní pobyt v Naumburgu skončil, ale to nejdůležitější, co nám přinesl, zůstává. Nová přátelství, společné vzpomínky, větší sebevědomí a přesvědčení, že podobná mezinárodní setkání mají obrovský smysl. Erasmus+ totiž není jen o cestování po Evropě. Je především o lidech, kteří se díky němu setkávají, poznávají a učí si navzájem rozumět. A tak zatímco se vlak postupně přibližoval k domovu, jedna věc byla jistá. Z Naumburgu jsme si odvezli spoustu zážitků, na které budeme ještě dlouho vzpomínat.

Danke schön, Naumburg! Es war wunderschön bei euch! Auf Wiedersehen! 🇨🇿🇩🇪

Der sechste Tag unseres Schüleraustauschs im Rahmen des Erasmus+-Programms hielt keine weiteren technischen Herausforderungen, keine Rennen mit Wasserstoffautos und auch keine Spaziergänge mit Lamas mehr für uns bereit. Stattdessen stand etwas viel Alltäglicheres auf dem Programm, das aber vielleicht die größte Herausforderung von allen war: Abschied nehmen. Und wie sich herausstellte, ist es gar nicht so einfach, sich von Menschen zu verabschieden, die einem innerhalb weniger Tage richtig ans Herz gewachsen sind. Am Morgen machten wir uns ein letztes Mal auf den Weg zu unserer Partnerschule in Naumburg. Diesmal warteten weder Arbeitsaufträge noch Wettbewerbe auf uns. Stattdessen gab es letzte gemeinsame Gespräche, viele lächelnde Gesichter, Erinnerungsfotos und vor allem jede Menge Umarmungen. Noch vor wenigen Tagen waren wir mit unseren Koffern, großen Erwartungen und vielleicht auch ein bisschen Unsicherheit hier angekommen. Nun standen wir wieder am selben Ort, doch wir fuhren um einiges reicher nach Hause. Und damit sind nicht etwa die Souvenirs gemeint, von denen sicher auch das eine oder andere seinen Weg in unsere Koffer gefunden hatte. Viel wertvoller waren die Erfahrungen, die gemeinsamen Erinnerungen und die neu entstandenen Freundschaften. Und genau diese Freundschaften verliehen unserem letzten Morgen eine ganz besondere Atmosphäre. Hier und da flossen ein paar Tränen, es wurde herzlich umarmt, gelächelt und ein letztes Mal zum Abschied gewinkt. Manch einer wäre wohl am liebsten noch ein paar Tage länger geblieben. Und das ist auch kein Wunder! Unsere deutschen Freunde und die Gastfamilien hatten sich so liebevoll um uns gekümmert, dass wir uns in Naumburg fast wie zu Hause fühlten. Doch leider kennen Fahrpläne kein Erbarmen. Irgendwann war der Moment gekommen, ein letztes Mal zu winken, die Koffer zu schnappen und sich auf den Weg zum Bahnhof zu machen. Vor uns lag die Zugfahrt zurück nach Tschechien. Nach unseren Erfahrungen vom ersten Tag, als wir gleich zweimal einen Zug verpasst hatten, wussten wir inzwischen nur zu gut, dass eine Bahnfahrt durchaus zu einem Abenteuer werden kann. Diesmal hofften wir deshalb inständig, dass die Bahn keine weiteren Überraschungen für uns bereithalten würde. Zwei verpasste Zugverbindungen während eines einzigen Schüleraustauschs sind schließlich schon eine beachtliche Leistung. Und man muss ja nun wirklich nicht jeden Rekord brechen! Auf der Heimreise blieb reichlich Zeit, die vergangenen Tage noch einmal Revue passieren zu lassen. Und zu erzählen gab es wirklich mehr als genug! Da war das erste Kennenlernen unserer Gastfamilien, die Erkundung der historischen Stadt Naumburg, der Besuch im hochmodernen BMW-Werk in Leipzig, der Bau unserer eigenen Wasserstoffautos samt anschließendem Wettrennen und natürlich der unvergessliche Nachmittag mit den Lamas. Vor allem aber dachten wir an all die kleinen Momente zurück, die in keinem offiziellen Programm stehen: das gemeinsame Lachen, die vielen Gespräche, die neuen Erfahrungen und die schöne Zeit mit unseren deutschen Freunden. In diesen sechs Tagen haben wir unglaublich viel gelernt. Und dabei ging es längst nicht nur um Deutsch oder Englisch. Wir haben gelernt, selbstständiger zu werden, zusammenzuarbeiten, uns auf eine neue Umgebung einzustellen und den Mut aufzubringen, einfach draufloszureden – auch wenn uns vielleicht nicht immer gleich die richtigen Worte einfielen. Ein ganz herzliches Dankeschön gilt unseren deutschen Kolleginnen und Kollegen, die für uns ein außergewöhnlich abwechslungsreiches und spannendes Programm auf die Beine gestellt haben. Ein ebenso großes Dankeschön geht an die Gastfamilien für ihre Herzlichkeit, ihre Gastfreundschaft und die liebevolle Betreuung unserer Schülerinnen und Schüler. Dank ihnen durften wir Deutschland nicht nur bei der Besichtigung von Sehenswürdigkeiten, bei gemeinsamen Schulaktivitäten und Ausflügen kennenlernen, sondern auch ganz unmittelbar im Familienalltag und durch viele persönliche Begegnungen erleben.

Und was bleibt uns zum Schluss zu sagen?

Unser sechstägiger Aufenthalt in Naumburg ist zu Ende gegangen. Doch das Wertvollste, was wir aus diesen Tagen mitnehmen, bleibt: neue Freundschaften, gemeinsame Erinnerungen, ein gutes Stück mehr Selbstvertrauen und die Überzeugung, dass solche internationalen Begegnungen unglaublich wertvoll sind. Denn bei Erasmus+ geht es um weit mehr als darum, durch Europa zu reisen. Es geht vor allem um die Menschen, die sich dadurch begegnen, einander kennenlernen und lernen, sich gegenseitig besser zu verstehen. Und während uns der Zug Kilometer für Kilometer unserem Zuhause näherbrachte, stand eines fest: Aus Naumburg nahmen wir unzählige wunderbare Erlebnisse und Erinnerungen mit, an die wir noch lange und gerne zurückdenken werden.