Kdo si myslel, že po včerejším cestovatelském dobrodružství nás dnes čeká trochu odpočinku, ten se pořádně spletl. Druhý den našeho výměnného pobytu v rámci programu Erasmus+ totiž ukázal, že sicilská škola rozhodně není místem, kde by se člověk mohl nudit. Během jediného dne jsme stihli poznat nové kamarády, zazpívat si, změřit síly na fotbalovém hřišti, vyzkoušet si výuku v italských lavicích, poobědvat na schodech a nakonec se vydat za opeřenými obyvateli zdejších salin. 
Ale pěkně popořádku.
Ráno jsme se sešli před naší partnerskou školou v Augustě, kde nás přivítali italští učitelé a naši noví kamarádi. Zatímco někteří už se po včerejším večeru v hostitelských rodinách tvářili jako ostřílení znalci sicilských poměrů, jiní se teprve rozkoukávali. Po úvodním přivítání následovala prohlídka školy, během níž jsme měli možnost nahlédnout do učeben, poznat zdejší prostředí a alespoň trochu porovnat, jak vypadá školní život na Sicílii a u nás v Táboře. A protože jsme sem nepřijeli jen obdivovat školní vybavení, brzy přišlo na řadu to nejdůležitější – seznamování. Prostřednictvím společných her jsme začali postupně bourat jazykové bariéry. Ukázalo se, že k navázání nového přátelství člověk nepotřebuje dokonalou angličtinu. Někdy úplně stačí úsměv, trocha odvahy, pár jednoduchých slov a ochota udělat si legraci i sám ze sebe. Po počátečním ostychu tak začalo být ve škole pořádně živo.
Další část dopoledne už patřila přípravě na odpolední výpravu. Naši italští hostitelé si pro nás připravili prezentaci o místních salinách, tedy místech, kde se tradičně získávala mořská sůl a která současně představují významné přírodní prostředí pro řadu druhů ptáků. Dozvěděli jsme se, jak taková solná pole fungují, proč jsou důležitá a jaké opeřence zde můžeme při troše štěstí zahlédnout. Po biologii přišlo na řadu trochu umění. V hodině hudební výchovy jsme se společně s italskými spolužáky pustili do nácviku krátké písně a rytmických cvičení. A protože hudba je skutečně mezinárodním jazykem, nebylo potřeba nic složitě překládat. Stačilo pozorně poslouchat, správně se zapojit a hlavně udržet rytmus. Což se pochopitelně některým dařilo lépe než jiným. Výsledkem však nebyl konkurz do slavného operního domu La Scala, ale příjemný společný zážitek, při němž české i italské hlasy a rytmy postupně splynuly v jeden celek.
A pak konečně přišla chvíle, na kterou se někteří těšili - sport!
Nejprve se na fotbalovém hřišti odehrálo malé mezinárodní utkání Česká republika versus Itálie. A přestože se nehrálo o mistrovský titul, nasazení některých hráčů tomu rozhodně odpovídalo. Fotbal je ostatně v Itálii národním sportem, takže naši chlapci měli příležitost poměřit síly s opravdu motivovanými soupeři. Po úvodním česko-italském souboji se však týmy promíchaly a z národních reprezentací se stala společná mezinárodní družstva. Do fotbalového dění se zapojila také některá děvčata, zatímco ostatní si užívala vybíjenou. A právě tady se znovu potvrdilo, že sport dokáže spojovat lidi bez ohledu na to, odkud pocházejí a jakým jazykem mluví. 
Tím však naše školní dopoledne ještě zdaleka nekončilo. Čekala nás totiž další zajímavá zkušenost: na dvě vyučovací hodiny jsme se stali běžnými žáky italské školy. Žádný speciální program připravený jen pro zahraniční návštěvníky, ale skutečná výuka společně s místními dětmi. Měli jsme tak příležitost poznat školní život z trochu jiné perspektivy, sledovat práci italských učitelů a vyzkoušet si, jaké to je sedět ve třídě, kde se většina komunikace odehrává v jazyce, kterému zatím úplně nerozumíme. A možná jsme si při tom uvědomili, jak náročné musí být pro naše zahraniční spolužáky, když se naopak ocitnou v české škole. Po takto nabitém dopoledni nám samozřejmě pořádně vyhládlo. A protože na Sicílii se zřejmě dá příjemně posedět téměř kdekoli, proměnily se tentokrát v naši improvizovanou jídelnu obyčejné schody. Žádné slavnostně prostřené stoly, žádné rezervace ani složitý zasedací pořádek. Prostě jsme se usadili, vytáhli oběd a společně se najedli. A jak se ukázalo, k dobrému obědu člověk nepotřebuje luxusní restauraci. Úplně stačí něco dobrého k snědku, příjemná společnost a trocha sicilského slunce.
Odpoledne jsme konečně vyrazili k salinám, o kterých jsme se dopoledne tolik dozvěděli. Teorie tak dostala příležitost proměnit se v praxi. Procházka nás zavedla do zajímavé pobřežní krajiny, kde se setkává moře, slaná voda, člověkem utvářené prostředí a příroda. Pozorovali jsme místní ptactvo a snažili se rozpoznat jednotlivé druhy. Po sportovním dopoledni tak přišla chvíle, kdy se místo rychlých nohou hodily především pozorné oči a trocha trpělivosti. A také schopnost na chvíli ztichnout, což pro některé účastníky představovalo možná vůbec nejnáročnější úkol celého dne. Naše cesta však ještě nekončila. Když už jsme se ocitli tak blízko moře, byla by opravdu škoda nevyužít příležitosti a nezastavit se také na pláži. A právě tady se naplno projevilo, kolik energie v našich žácích i po celodenním programu ještě zbývá. Přišly na řadu nejrůznější hry, dovádění, společné fotografie a samozřejmě i nějaké ty nepostradatelné blbinky. Zatímco doma v Táboře už listopad připomíná blížící se zimu, my jsme si mohli užívat pobyt u moře. A to je přece jen poněkud příjemnější podoba listopadového školního odpoledne. Právě na pláži se naše společná část programu pomalu chýlila ke konci. Postupně si pro děti přijížděli jejich italští hostitelé – rodiče, kteří se o ně během pobytu starají. Po rozloučení se tak naši žáci znovu rozešli do svých hostitelských rodin, kde je čekalo další poznávání každodenního sicilského života. A možná také další dobrodružství, o kterých se dozvíme až následující ráno.
Druhý den na Sicílii nám znovu připomněl, že Erasmus+ není jen o cestování, návštěvách škol nebo poznávání zajímavých míst. Je především o setkávání lidí, překonávání jazykových bariér, společných zážitcích a odvaze vyzkoušet si něco nového. Během jediného dne jsme byli zpěváky, fotbalisty, italskými školáky, přírodovědci i obyčejnými dětmi dovádějícími na pláži. A především jsme zase o něco lépe poznali naše nové sicilské přátele.
A pokud bude každý další den alespoň z poloviny tak pestrý jako ten dnešní, rozhodně se máme na co těšit!
Arrivederci a domani! – Na shledanou zítra!

Giorno 2: Dai banchi di scuola ai fenicotteri siciliani – Erasmus+ entra nel vivo!
Chi pensava che, dopo le avventure del viaggio di ieri, oggi ci saremmo potuti concedere un po’ di riposo, si sbagliava di grosso! Il secondo giorno del nostro scambio Erasmus+ ci ha infatti dimostrato che in una scuola siciliana annoiarsi è praticamente impossibile. Nel giro di una sola giornata siamo riusciti a fare nuove amicizie, cantare insieme, sfidarci sul campo da calcio, sederci tra i banchi di una vera classe italiana, pranzare sui gradini e infine andare alla scoperta degli abitanti alati delle saline di Augusta.
Ma andiamo con ordine.
La mattina ci siamo ritrovati davanti alla nostra scuola partner di Augusta, dove ad accoglierci c’erano gli insegnanti italiani e i nostri nuovi amici. Alcuni, dopo la prima serata trascorsa con le famiglie ospitanti, sembravano già dei veri esperti della vita siciliana, mentre altri stavano ancora cercando di ambientarsi. Dopo i saluti iniziali, abbiamo visitato la scuola, esplorando le aule, scoprendo gli spazi e confrontando, almeno un po’, la vita scolastica siciliana con quella a cui siamo abituati a Tábor. Ma siccome non eravamo certo venuti fin qui soltanto per ammirare le strutture scolastiche, siamo passati presto alla parte più importante: conoscerci meglio! Attraverso una serie di giochi di gruppo abbiamo cominciato ad abbattere, un po’ alla volta, le barriere linguistiche. Abbiamo scoperto che, per fare amicizia, non serve affatto parlare un inglese perfetto. A volte bastano un sorriso, un pizzico di coraggio, qualche parola semplice e la capacità di prendersi un po’ in giro. Superato l’imbarazzo iniziale, la scuola si è riempita di risate, chiacchiere ed entusiasmo. La parte successiva della mattinata è stata dedicata alla preparazione dell’escursione pomeridiana. I nostri amici italiani avevano organizzato una presentazione sulle saline di Augusta, luoghi in cui un tempo si ricavava il sale marino e che oggi rappresentano un habitat naturale di grande importanza per numerose specie di uccelli. Abbiamo scoperto come funzionano le saline, perché sono così preziose dal punto di vista ambientale e quali specie di uccelli, con un pizzico di fortuna, avremmo potuto osservare durante la nostra visita. Dopo la biologia, è arrivato il momento di dare spazio all'arte! Durante la lezione di musica, insieme ai nostri compagni italiani, ci siamo cimentati nell'apprendimento di una breve canzone e in alcuni esercizi ritmici. E siccome la musica è davvero un linguaggio universale, non c’era bisogno di grandi traduzioni. Bastava ascoltare attentamente, partecipare e, soprattutto, andare a tempo. Il che, naturalmente, riusciva meglio ad alcuni che ad altri!
Il risultato non è stato proprio un’audizione per il Teatro alla Scala di Milano, ma qualcosa di molto più spontaneo e divertente: un’esperienza condivisa, durante la quale voci e ritmi cechi e italiani hanno finito per fondersi in un’unica armonia. E poi, finalmente, è arrivato il momento che alcuni aspettavano con particolare impazienza: lo sport!
Sul campo da calcio si è disputata una piccola sfida internazionale: Repubblica Ceca contro Italia! E anche se non c’era nessun titolo mondiale in palio, a giudicare dall’impegno di alcuni giocatori sembrava proprio una partita importantissima. Del resto, in Italia il calcio è lo sport nazionale per eccellenza, quindi i nostri ragazzi hanno avuto l’occasione di confrontarsi con avversari davvero agguerriti. Dopo il primo confronto tra cechi e italiani, però, le squadre sono state mescolate, trasformando le due rappresentative nazionali in formazioni internazionali. Anche alcune ragazze si sono unite alla partita di calcio, mentre le altre si sono divertite giocando a palla prigioniera. Ed è stato proprio in quel momento che abbiamo avuto l’ennesima conferma di una cosa: lo sport riesce a unire le persone, indipendentemente dalla loro provenienza e dalla lingua che parlano. Ma la nostra mattinata scolastica non era ancora finita! Ci aspettava infatti un’altra esperienza davvero interessante: per due ore di lezione siamo diventati studenti a tutti gli effetti di una scuola italiana. Niente attività speciali pensate esclusivamente per gli ospiti stranieri, ma lezioni vere e proprie, fianco a fianco con i ragazzi del posto. Abbiamo così potuto osservare la vita scolastica da una prospettiva diversa, vedere all’opera gli insegnanti italiani e provare in prima persona cosa significa stare seduti in una classe dove quasi tutti parlano una lingua che ancora non comprendiamo del tutto. E forse, proprio in quei momenti, ci siamo resi conto di quanto possa essere impegnativo per i nostri amici stranieri trovarsi nella situazione opposta, quando vengono a frequentare le lezioni nella nostra scuola in Repubblica Ceca. Dopo una mattinata così intensa, naturalmente, avevamo tutti una fame da lupi! E siccome in Sicilia, a quanto pare, ci si può accomodare piacevolmente praticamente ovunque, questa volta la nostra sala da pranzo improvvisata è stata una semplice scalinata. Niente tavoli apparecchiati, niente prenotazioni e nessun complicato piano per sistemare tutti a sedere. Ci siamo semplicemente accomodati sui gradini, abbiamo tirato fuori il pranzo e mangiato tutti insieme. E abbiamo scoperto che, per godersi un buon pranzo, non serve affatto un ristorante di lusso. Bastano qualcosa di buono da mangiare, un’ottima compagnia e un po’ di sole siciliano. Nel pomeriggio siamo finalmente partiti alla scoperta delle saline, di cui avevamo sentito parlare durante la mattinata. Era arrivato il momento di mettere in pratica ciò che avevamo imparato. La passeggiata ci ha condotti attraverso un affascinante paesaggio costiero, dove il mare, l’acqua salmastra, le antiche attività dell’uomo e la natura convivono in un equilibrio particolare. Abbiamo osservato gli uccelli presenti nella zona e cercato di riconoscere le diverse specie. Dopo una mattinata all’insegna dello sport, è arrivato quindi il momento in cui, più delle gambe veloci, servivano occhi attenti e un po’ di pazienza. E anche la capacità di restare in silenzio per qualche istante, cosa che, per qualcuno, è stata probabilmente la sfida più difficile dell’intera giornata! Ma la nostra escursione non era ancora terminata.
Visto che ci trovavamo così vicini al mare, sarebbe stato davvero un peccato non approfittarne per fare una sosta anche in spiaggia. Ed è stato proprio lì che abbiamo scoperto quanta energia avessero ancora i nostri ragazzi, nonostante una giornata già pienissima di attività. Tra giochi, corse, scherzi, fotografie di gruppo e qualche immancabile momento di sana confusione, il divertimento non è certo mancato. Mentre a casa, a Tábor, novembre comincia già a far sentire l’arrivo dell’inverno, noi potevamo goderci il mare e l’aria della costa siciliana. Diciamocelo: non è affatto male come modo di trascorrere un pomeriggio scolastico di novembre! Proprio sulla spiaggia, la parte del programma da trascorrere tutti insieme si è avviata lentamente alla conclusione. A poco a poco sono arrivati i genitori delle famiglie ospitanti per prendere i nostri ragazzi e accompagnarli a casa. Dopo i saluti, i nostri studenti sono quindi tornati nelle rispettive famiglie italiane, pronti a scoprire ancora qualcosa in più della vita quotidiana siciliana. E magari a vivere qualche altra piccola avventura, di cui probabilmente sentiremo parlare soltanto la mattina successiva! Il nostro secondo giorno in Sicilia ci ha ricordato ancora una volta che Erasmus+ non significa soltanto viaggiare, visitare scuole o scoprire luoghi interessanti. Significa soprattutto incontrare persone, superare le barriere linguistiche, condividere esperienze e trovare il coraggio di mettersi in gioco.
Nel giro di una sola giornata siamo stati cantanti, calciatori, studenti di una scuola italiana, piccoli naturalisti e semplicemente ragazzi che si divertono insieme sulla spiaggia. Ma soprattutto abbiamo imparato a conoscere un po’ meglio i nostri nuovi amici siciliani. E se le prossime giornate saranno anche solo la metà di quella di oggi, abbiamo davvero tanto di cui essere felici e ancora moltissimo da scoprire!
Arrivederci a domani!