Třetí den našeho výměnného pobytu v rámci programu Erasmus+ nás čekalo setkání s jednou z nejmohutnějších přírodních sil Evropy. Vydali jsme se na Etnu, nejvyšší aktivní sopku evropského kontinentu. A přestože nám tentokrát nepředvedla žádné sopečné divadlo s lávou a ohněm, rozhodně se postarala o zážitek, na který jen tak nezapomeneme. Hlavní roli totiž tentokrát nehrála žhavá láva, ale vítr, který jako by se rozhodl vyzkoušet, kolik toho vydržíme. Ráno jsme se sešli na parkovišti u naší partnerské školy v Augustě, odkud se celý česko-italský tým společně vydal vstříc dalšímu dobrodružství. Čekala nás cesta do hor, během níž se sicilská krajina postupně proměňovala před očima. Rušná města a zelená úbočí začala ustupovat stále drsnější, téměř měsíční krajině. Samozřejmě jsme nezapomněli ani na jednu z důležitých součástí italského života – zastávku v kavárně. Krátké občerstvení, něco dobrého na zub a mohli jsme pokračovat dál. S přibývající nadmořskou výškou se za okny objevovaly stále působivější scenérie. Rozsáhlá pole ztuhlé lávy, která kdysi jako rozžhavené řeky stékala po svazích sopky, připomínala, že Etna rozhodně není žádný obyčejný kopec. Černá lávová krajina, místy jen sporadicky porostlá vegetací, působila chvílemi velmi nehostinně. Naším cílem bylo parkoviště v nadmořské výšce přibližně 2 000 metrů. A právě tady nám Etna připravila své největší překvapení. Sotva jsme vystoupili, pochopili jsme, že dnešní výlet nebude jen obyčejnou procházkou. Vítr foukal takovou silou, že jsme měli místy co dělat, abychom vůbec zůstali stát na nohou! Někteří z nás se snažili statečně postupovat vpřed, jiní bojovali s kapucemi a účesy a občas to vypadalo, že by stačilo trochu roztáhnout ruce a mohli bychom ušetřit za zpáteční letenku. Přesto jsme se nenechali odradit a vydali se na krátkou procházku kolem sopečných kráterů. Pohled do jejich nitra i na okolní lávová pole stál za veškeré úsilí. Najednou jsme stáli na místech, kde se doslova psala geologická historie Sicílie, a mohli na vlastní oči pozorovat výsledky sopečné činnosti, o které se jinak učíme především z učebnic přírodopisu a zeměpisu. A právě v takových chvílích si člověk uvědomí, že nejlepší učebna někdy nemá čtyři stěny, tabuli ani lavice.
Po větrné zkoušce odolnosti přišla na řadu o něco pohodlnější část programu – okružní jízda turistickým vláčkem. Tentokrát jsme si mohli neobvyklou sopečnou krajinu prohlédnout bez nutnosti bojovat o každý krok. Samozřejmě nechyběl ani čas na nákup suvenýrů. Koneckonců, kdo by si nechtěl přivézt domů alespoň malou připomínku návštěvy jedné z nejslavnějších sopek světa? Po krátké svačině jsme se s Etnou rozloučili. A nutno dodat, že její větrné objetí nám rozhodně stačilo. Tím ale náš program zdaleka nekončil. Z divoké přírody jsme se přesunuli do Catanie, druhého největšího města Sicílie, jehož historie je s Etnou neodmyslitelně spjata. Zatímco dopoledne jsme obdivovali sílu přírody, odpoledne nás čekala cesta do minulosti a poznávání bohaté historie tohoto sicilského města. Během procházky Catanií jsme nasávali atmosféru rušných ulic, historických budov a typického italského městského života. Krátce jsme navštívili také vlastivědné muzeum v univerzitní budově, kde jsme měli příležitost nahlédnout do přírodního a historického bohatství zdejšího regionu. Jedním z nejzajímavějších zastavení bylo antické římské divadlo, které dodnes připomíná dobu, kdy byla Sicílie významnou součástí Římské říše. Procházet se místem, kde se před téměř dvěma tisíci lety scházeli diváci ke sledování divadelních představení, bylo opravdu působivé. Nutno uznat, že i bez moderních technologií dokázali Římané vytvořit něco, co fascinuje návštěvníky dodnes. Po dni nabitém zážitky jsme se vydali na zpáteční cestu do Augusty. V nohách jsme měli pořádný kus cesty a v hlavách spoustu nových dojmů. Během jediného dne jsme poznávali geologii, zeměpis, historii i kulturu, procvičovali angličtinu při společných rozhovorech s italskými kamarády a především společně prožívali chvíle, které nás zase o něco více sblížily.

Terzo giorno: Etna
Il terzo giorno del nostro scambio Erasmus+ ci ha riservato un incontro ravvicinato con una delle forze della natura più imponenti d’Europa. Siamo partiti alla scoperta dell’Etna, il vulcano attivo più alto del continente europeo. E anche se questa volta non ci ha regalato uno spettacolo di lava incandescente e fuoco, è riuscito comunque a farci vivere un’esperienza che difficilmente dimenticheremo. A rubare la scena, infatti, non è stata la lava bollente, ma il vento, che sembrava proprio deciso a mettere alla prova la nostra resistenza! La mattina ci siamo ritrovati nel parcheggio della nostra scuola partner ad Augusta, da dove l’intero gruppo italo-ceco è partito alla volta di una nuova avventura. Ci aspettava un viaggio verso la montagna, durante il quale il paesaggio siciliano cambiava gradualmente sotto i nostri occhi. I centri abitati e i verdi pendii lasciavano pian piano spazio a un ambiente sempre più aspro e selvaggio, quasi lunare. Naturalmente, non poteva mancare una delle tradizioni più amate della vita italiana: una bella sosta al bar! Una breve pausa, qualcosa di buono da mangiare e da bere, e poi di nuovo in viaggio. Man mano che salivamo di quota, dal finestrino si aprivano panorami sempre più suggestivi. Immense distese di lava solidificata, che un tempo scendeva lungo i fianchi del vulcano come un fiume infuocato, ci ricordavano che l’Etna non è certo una montagna come tutte le altre. Il paesaggio lavico, nero e brullo, con qualche raro ciuffo di vegetazione, a tratti appariva davvero inospitale. La nostra meta era un parcheggio situato a circa 2.000 metri di altitudine. Ed è stato proprio lì che l’Etna ci ha riservato la sorpresa più grande! Appena scesi, abbiamo capito che quella non sarebbe stata una semplice passeggiata. Il vento soffiava con una forza tale che, a tratti, facevamo fatica persino a rimanere in piedi! Alcuni di noi cercavano coraggiosamente di avanzare, altri erano impegnati a tenere fermi cappucci e capelli, e a volte sembrava davvero che bastasse allargare un po’ le braccia per prendere il volo e risparmiare persino sul biglietto aereo di ritorno! Nonostante tutto, non ci siamo lasciati scoraggiare e abbiamo affrontato una breve passeggiata intorno ai crateri vulcanici. Ammirare il loro interno e le immense distese laviche circostanti ha ripagato ogni nostro sforzo. Ci siamo ritrovati in luoghi dove, nel corso dei secoli, si è letteralmente scritta la storia geologica della Sicilia, potendo osservare con i nostri occhi i risultati dell’attività vulcanica, fenomeni che normalmente studiamo soltanto sui libri di scienze e geografia. Ed è proprio in momenti come questi che ci si rende conto che, a volte, le aule migliori non hanno quattro pareti, una lavagna e dei banchi. Dopo questa vera e propria prova di resistenza al vento, è arrivato il momento di una parte del programma decisamente più comoda: un giro panoramico a bordo di un trenino turistico. Questa volta abbiamo potuto ammirare il suggestivo paesaggio vulcanico senza dover lottare contro il vento a ogni passo. Naturalmente, non è mancato neppure il tempo per acquistare qualche souvenir. Dopotutto, chi non vorrebbe portarsi a casa un piccolo ricordo della visita a uno dei vulcani più famosi del mondo? Dopo uno spuntino veloce, abbiamo salutato l’Etna. E dobbiamo ammettere che, quanto ad abbracci ventosi, per quel giorno ne avevamo ricevuti più che abbastanza! Ma la nostra giornata era tutt’altro che finita. Dalla natura selvaggia ci siamo spostati a Catania, la seconda città più grande della Sicilia, la cui storia è indissolubilmente legata all’Etna. Se durante la mattinata avevamo ammirato la straordinaria forza della natura, nel pomeriggio ci aspettava un vero e proprio viaggio indietro nel tempo, alla scoperta del ricco patrimonio storico e culturale della città. Passeggiando per le vie di Catania, ci siamo immersi nell’atmosfera vivace delle sue strade, tra palazzi storici, scorci caratteristici e il tipico fermento della vita cittadina italiana. Abbiamo fatto anche una breve visita a un museo di storia naturale ospitato in un edificio universitario, dove abbiamo avuto l’opportunità di conoscere meglio le ricchezze naturali e storiche del territorio.
Una delle tappe più affascinanti è stata senza dubbio il Teatro Romano, che ancora oggi testimonia l’epoca in cui la Sicilia rappresentava una parte importante dell’Impero Romano. Camminare in un luogo dove, quasi duemila anni fa, gli spettatori si riunivano per assistere agli spettacoli teatrali è stato davvero emozionante. Bisogna riconoscere che, anche senza le tecnologie moderne, gli antichi Romani sono riusciti a realizzare opere capaci di affascinare i visitatori ancora oggi.
Dopo una giornata così intensa e ricca di emozioni, abbiamo ripreso la strada del ritorno verso Augusta. Avevamo parecchi chilometri nelle gambe e la testa piena di nuove immagini, scoperte e ricordi.
In una sola giornata abbiamo avuto l’opportunità di approfondire le nostre conoscenze di geologia, geografia, storia e cultura, di esercitare l’inglese attraverso le conversazioni con i nostri amici italiani e, soprattutto, di condividere esperienze ed emozioni che ci hanno fatto sentire ancora più uniti.