Dnes jsme se vydali do Syrakus, jednoho z historicky nejvýznamnějších měst Sicílie. A jak se ukázalo, během jediného dne se dá zvládnout opravdu neuvěřitelná cesta časem – od starověkých Řeků přes středověké podzemní chodby a barokní chrámy až po druhou světovou válku. A aby toho nebylo málo, stihli jsme také neplánovanou koupel v moři a splnit jedno velké dětské přání. 
Ráno jsme se tentokrát sešli pouze v české sestavě, a to na vlakovém nádraží v Augustě. Na Sicílii však stejně jako u nás platí, že nádraží ještě automaticky neznamená vlak. Místo něj nás čekala náhradní autobusová doprava. Cesta do Syrakus vedla podél rozsáhlého petrochemického průmyslového komplexu. Pohled na množství komínů, potrubí, rafinerií a dalších průmyslových zařízení nám připomněl, že Sicílie není jen ostrovem slunce, moře, antických památek a pomerančových hájů, ale také významným průmyslovým regionem. Kontrast mezi moderním průmyslem a tisíciletou historií, která nás čekala o několik kilometrů dál, nemohl být výraznější. Po příjezdu do Syrakus jsme zamířili do historického centra na ostrově Ortigia, který je s pevninou spojen mosty. A právě tady jsme se ocitli ve městě, jehož dějiny sahají hluboko do starověku. Syrakusy byly kdysi jedním z nejmocnějších řeckých měst celého Středomoří a jejich nejslavnějším rodákem nebyl nikdo menší než Archimédes. Matematik, fyzik, vynálezce a muž, který údajně při svém slavném objevu vykřikl „Heuréka!“. Samozřejmě jsme si nemohli nechat ujít společnou fotografii s jeho připomínkou. A kdo ví, třeba právě v tu chvíli některému z našich sedmáků konečně došlo, k čemu všemu se vlastně může hodit matematika. Následovalo setkání s naší milou průvodkyní Giulií, učitelkou angličtiny z partnerské školy v Augustě, která se pro dnešní den proměnila v neobyčejně zasvěcenou průvodkyni syrakuskou historií. A nutno dodat, že její poutavý výklad v nádherné angličtině by obstál i před velmi náročným publikem. Dokázala nás provést spletitými dějinami města tak, že se před námi postupně začaly odkrývat jednotlivé historické vrstvy. Starověké řecké památky, středověké stavby i honosná barokní architektura se zde totiž prolínají způsobem, který člověka nepřestává překvapovat. Jedním z nejzajímavějších a možná také nejpůsobivějších zážitků byla návštěva kostela svatého Filipa, respektive jeho tajemného podzemí. Sestoupili jsme do krypty a systému podzemních chodeb, které jako by nás přenesly do úplně jiného světa. Zatímco nad našimi hlavami pokračoval běžný život slunného sicilského města, my jsme se ocitli v chladných prostorách, jejichž stěny pamatují staletí lidských osudů. Zvlášť silně na nás zapůsobilo vyprávění o tom, jak zdejší podzemní prostory sloužily během druhé světové války jako úkryt obyvatel před bombardováním. Podle výkladu průvodkyně mohly podzemní úkryty v této části města poskytovat ochranu až tisícům lidí. Najednou jsme si mohli mnohem konkrétněji představit, co znamenalo žít ve strachu z náletů a hledat bezpečí hluboko pod zemí. Historie, kterou známe z učebnic, tu dostala zcela jiný rozměr.
A to stále nebylo všechno! V nejhlubší, třetí úrovni podzemí jsme objevili také starobylou židovskou rituální lázeň – mikve. Další připomínku toho, jak pestré náboženské a kulturní dějiny toto město má. Během několika minut jsme tak prošli místy spojenými s různými historickými epochami, náboženskými tradicemi i dramatickými událostmi moderních dějin.
Po návratu na denní světlo nás čekala další architektonická pozoruhodnost – slavná syrakuská katedrála. Na první pohled majestátní barokní chrám však skrývá něco mimořádného. Jeho součástí jsou totiž původní mohutné dórské sloupy starověkého řeckého chrámu zasvěceného bohyni Athéně. Stavba tak doslova spojuje antiku s křesťanskou historií a barokní architekturou. 
Po takové porci historie už ovšem začínaly některým účastníkům docházet síly. A protože jsme byli v Itálii, řešení se přímo nabízelo – společná zmrzlina! Ta představovala zaslouženou odměnu za pozorné naslouchání, nachozené kilometry i všechny nové poznatky. Ostatně, italské gelato je kulturním zážitkem samo o sobě a bylo by škoda tuto důležitou součást místního života opomenout. Jenže právě ve chvíli, kdy by se mohlo zdát, že se náš program bude dál ubírat poklidným tempem, přišlo další překvapení. Při procházce jsme narazili na malou městskou pláž. Opravdu malou. Takovou, na kterou by se žádný velký turistický katalog nejspíš ani neobtěžoval upozornit. Jenže pro naše sedmáky představovala naprosto neodolatelné lákadlo. A tak se z původně nevinné zastávky u moře stala neplánovaná koupací akce! Někteří odvážlivci se do vody pustili dokonce v tom, co měli právě na sobě. Plavky? Ty přece nikdo na historickou exkurzi nepotřebuje! A tak se mezi starobylými památkami Syrakus odehrála další nezapomenutelná kapitola našeho sicilského dobrodružství. Zatímco doma v Táboře už listopad přináší chladná rána a první náznaky zimy, my jsme si užívali mořské vlny. A nutno dodat, že radost některých účastníků byla přímo úměrná množství vody, které na sobě po koupání měli.
Naše další kroky vedly do rozsáhlého archeologického areálu Neapolis, kde se nacházejí některé z nejvýznamnějších antických památek města. Nejprve nás ohromilo monumentální řecké divadlo vytesané do skalního podloží. Při pohledu na jeho rozlehlé stupňovité hlediště jsme si mohli představovat, jak zde před více než dvěma tisíci lety sedávali diváci a sledovali dramatická představení. A protože se divadlo nachází na vyvýšeném místě, odměnou nám byly také nádherné výhledy do okolní krajiny a směrem k mořskému zálivu. Nedaleko jsme si prohlédli také pozůstatky římského amfiteátru, další připomínku toho, jak významnou roli Syrakusy hrály v dějinách antického Středomoří. Řekové a Římané zde po sobě zanechali stavby, které vzbuzují respekt i po mnoha staletích. Skutečným překvapením však byly obrovské uměle vytvořené jeskyně v někdejších kamenolomech. Jejich monumentální prostory, vysoké stěny, neobvyklé tvary i místy se objevující voda vytvářely téměř pohádkovou atmosféru. A především ta akustika! Stačilo vydat trochu hlasitější zvuk a člověk okamžitě pochopil, proč některé z těchto prostor dodnes fascinují návštěvníky.
Největší pozornost na sebe pochopitelně strhlo slavné Dionýsovo ucho, jeskyně pojmenovaná podle svého charakteristického tvaru a mimořádných akustických vlastností. Podle známé legendy ji měl syrakuský tyran Dionýsios využívat k odposlouchávání rozhovorů vězňů. Zda je na této pověsti něco pravdy, ponechme historikům. Jisté však je, že její neobyčejná akustika přímo vybízela k nejrůznějším hlasovým experimentům. A naši žáci samozřejmě nemohli zůstat pozadu. Koneckonců, kdy jindy má člověk příležitost vyzkoušet si ozvěnu v tak mimořádném prostředí?
Po návštěvě archeologického areálu jsme už pomalu zamířili k autobusové zastávce. Nohy začínaly protestovat, množství nových zážitků už přesahovalo kapacitu běžného školního dne a mohlo by se zdát, že všichni budou toužit především po odpočinku. Už od rána však naši sedmáci pokukovali po jednom dětském hřišti a opakovaně se dožadovali zastávky. A protože jsme kolem něj cestou zpět skutečně procházeli, bylo rozhodnuto. Jejich velké přání se konečně splnilo!
A tak zatímco ještě před chvílí jsme obdivovali antickou architekturu, diskutovali o dějinách a seznamovali se s výjimečnými technickými schopnostmi starověkých stavitelů, nyní přišly na řadu prolézačky, houpačky a nejrůznější dětské blbinky. Energie, která se během několikahodinové prohlídky zdála být téměř vyčerpaná, se záhadným způsobem okamžitě obnovila.
Pak už nás čekal jen návrat do Augusty, kde se naši žáci opět mohli těšit na své italské hostitelské rodiny. Syrakusy nám toho dnes nabídly opravdu hodně. A my jsme si z nich odvezli mnohem víc než jen fotografie, nové vědomosti a několik mokrých kousků oblečení.

Oggi siamo partiti alla volta di Siracusa, una delle città più importanti della Sicilia dal punto di vista storico. E, come abbiamo avuto modo di scoprire, in una sola giornata si può compiere un incredibile viaggio nel tempo: dagli antichi Greci ai cunicoli medievali, dalle splendide chiese barocche fino agli eventi della Seconda guerra mondiale. E come se non bastasse, siamo riusciti anche a fare un bagno in mare del tutto improvvisato e a esaudire un grande desiderio dei nostri ragazzi!
Questa mattina ci siamo ritrovati soltanto noi del gruppo ceco, alla stazione ferroviaria di Augusta. Anche in Sicilia, però, proprio come da noi, avere una stazione non significa necessariamente poter prendere un treno! Ad aspettarci, infatti, c'era un autobus sostitutivo. Il viaggio verso Siracusa ci ha portati lungo il vasto polo petrolchimico della zona. La vista di ciminiere, tubature, raffinerie e numerosi altri impianti industriali ci ha ricordato che la Sicilia non è soltanto un'isola di sole, mare, monumenti antichi e agrumeti, ma anche un territorio con un'importante realtà industriale. Il contrasto tra l'industria moderna e la storia millenaria che ci attendeva pochi chilometri più avanti non avrebbe potuto essere più evidente.
Una volta arrivati a Siracusa, ci siamo diretti verso il centro storico, situato sull'isola di Ortigia, collegata alla terraferma da alcuni ponti. Ed è proprio qui che ci siamo ritrovati immersi in una città le cui origini affondano nell'antichità.
Siracusa fu un tempo una delle città greche più potenti di tutto il Mediterraneo e il suo cittadino più illustre non era altri che Archimede. Matematico, fisico, inventore e protagonista del celebre aneddoto secondo cui, dopo una delle sue grandi scoperte, avrebbe esclamato: «Eureka!». Naturalmente non potevamo lasciarci sfuggire l'occasione di scattare una foto ricordo con il monumento dedicato a questo straordinario personaggio. E chissà, forse proprio in quel momento qualcuno dei nostri ragazzi di prima media ha finalmente capito a che cosa possa servire davvero la matematica!
Poco dopo abbiamo incontrato la nostra gentilissima guida Giulia, insegnante di inglese della nostra scuola partner di Augusta, che per l'occasione si è trasformata in una guida davvero preparatissima sulla storia di Siracusa. E bisogna proprio dirlo: le sue spiegazioni, coinvolgenti e raccontate in un inglese impeccabile, avrebbero conquistato anche il pubblico più esigente. Giulia è riuscita ad accompagnarci attraverso la complessa storia della città, facendocene scoprire, una dopo l'altra, le diverse stratificazioni storiche. A Siracusa, infatti, le testimonianze dell'antica Grecia, gli edifici medievali e la sontuosa architettura barocca si intrecciano in un modo che non smette mai di sorprendere.
Una delle esperienze più interessanti, e forse anche più suggestive, è stata la visita alla chiesa di San Filippo Apostolo, o meglio, ai suoi misteriosi sotterranei. Siamo scesi nella cripta e in un intricato sistema di cunicoli sotterranei che sembravano trasportarci in un mondo completamente diverso. Mentre sopra le nostre teste continuava la normale vita quotidiana di una soleggiata città siciliana, noi ci trovavamo immersi in ambienti freschi e silenziosi, tra mura testimoni di secoli di storia e di vicende umane. Ci ha colpito particolarmente il racconto di come questi ambienti sotterranei fossero stati utilizzati durante la Seconda guerra mondiale come rifugio per proteggere la popolazione dai bombardamenti. Secondo quanto ci ha spiegato la nostra guida, i rifugi sotterranei di questa zona della città potevano offrire riparo a migliaia di persone. All'improvviso siamo riusciti a immaginare in maniera molto più concreta che cosa significasse vivere con la paura dei bombardamenti e cercare salvezza nelle profondità della terra. La storia che conosciamo dai libri di scuola, lì, ha assunto tutto un altro significato.
E le sorprese non erano ancora finite!
Nel livello più profondo, il terzo piano sotterraneo, abbiamo scoperto anche un'antica vasca per i bagni rituali ebraici, il mikveh. Un'ulteriore testimonianza della straordinaria ricchezza culturale e religiosa di questa città. Nel giro di pochi minuti abbiamo così attraversato luoghi legati a epoche storiche differenti, a diverse tradizioni religiose e ad alcuni degli avvenimenti più drammatici della storia contemporanea. Tornati finalmente alla luce del sole, ci aspettava un'altra meraviglia architettonica: il celebre Duomo di Siracusa. A prima vista appare come una maestosa cattedrale barocca, ma al suo interno custodisce qualcosa di davvero straordinario. La struttura ingloba infatti le imponenti colonne doriche originali dell'antico tempio greco dedicato alla dea Atena. Questo edificio rappresenta quindi, in maniera quasi tangibile, l'incontro tra l'antichità classica, la storia cristiana e l'architettura barocca. Dopo una simile immersione nella storia, però, qualcuno cominciava inevitabilmente ad accusare un po' di stanchezza. E siccome eravamo in Italia, la soluzione era praticamente obbligata: un bel gelato tutti insieme! Una ricompensa più che meritata dopo tanti chilometri percorsi a piedi, tante spiegazioni ascoltate con attenzione e tutte le nuove conoscenze acquisite. Dopotutto, il gelato italiano è un'esperienza culturale a sé stante e sarebbe stato un vero peccato trascurare un aspetto così importante della vita locale! Proprio quando sembrava che il resto della giornata dovesse proseguire tranquillamente, però, è arrivata un'altra sorpresa.
Durante la passeggiata ci siamo imbattuti in una piccola spiaggia cittadina. Piccola davvero! Una di quelle spiaggette che probabilmente non troverebbero nemmeno spazio nelle grandi guide turistiche. Per i nostri ragazzi, però, era una tentazione assolutamente irresistibile. E così, quella che doveva essere una semplice sosta in riva al mare si è trasformata in un bagno completamente fuori programma! Alcuni dei più coraggiosi si sono buttati in acqua addirittura con i vestiti che avevano addosso. Il costume da bagno? Ma chi mai penserebbe di portarselo dietro per una visita storico-culturale?
Ed ecco che, tra i monumenti millenari di Siracusa, è andato in scena un altro episodio indimenticabile della nostra avventura siciliana. Mentre a Tábor novembre porta ormai mattinate fredde e i primi segnali dell'inverno, noi ci godevamo le onde del mare. E bisogna ammetterlo: per alcuni, la felicità sembrava essere direttamente proporzionale alla quantità d'acqua rimasta addosso dopo il bagno! La nostra visita è poi proseguita verso il vasto Parco Archeologico della Neapolis, dove si trovano alcuni dei monumenti antichi più importanti della città. A lasciarci senza fiato è stato innanzitutto il monumentale Teatro Greco, scavato direttamente nella roccia. Osservando la sua immensa cavea, con le gradinate disposte a semicerchio, abbiamo provato a immaginare gli spettatori che, oltre duemila anni fa, sedevano proprio lì per assistere alle rappresentazioni teatrali. E siccome il teatro sorge in posizione sopraelevata, abbiamo potuto ammirare anche splendidi panorami sul paesaggio circostante e verso il golfo. Poco distante abbiamo visitato anche i resti dell'Anfiteatro Romano, un'altra testimonianza dell'importanza che Siracusa rivestì nella storia del Mediterraneo antico. Greci e Romani hanno lasciato qui costruzioni che, ancora oggi, a distanza di tanti secoli, suscitano stupore e ammirazione.
Ma la vera sorpresa sono state le enormi grotte artificiali ricavate nelle antiche cave di pietra, le famose Latomie.
Gli spazi monumentali, le pareti altissime, le forme insolite e la presenza, in alcuni punti, di piccoli specchi d'acqua creavano un'atmosfera quasi fiabesca. E poi, soprattutto, che acustica! Bastava alzare appena la voce per capire immediatamente perché questi luoghi continuino ad affascinare così tanto i visitatori. Naturalmente, ad attirare maggiormente la nostra attenzione è stato il celebre Orecchio di Dionisio, la grotta che deve il suo nome alla forma caratteristica e alle straordinarie proprietà acustiche. Secondo una famosa leggenda, il tiranno siracusano Dionisio l'avrebbe utilizzata per ascoltare di nascosto le conversazioni dei prigionieri. Quanto ci sia di vero in questa storia, lo lasciamo stabilire agli storici! Una cosa, però, è certa: la sua acustica eccezionale invitava irresistibilmente a fare ogni genere di esperimento con la voce. E naturalmente i nostri ragazzi non si sono certo tirati indietro! Del resto, quando ricapita l'occasione di mettere alla prova l'eco in un ambiente così straordinario? Terminata la visita al parco archeologico, ci siamo avviati lentamente verso la fermata dell'autobus. Le gambe cominciavano a protestare, le esperienze accumulate durante la giornata erano ormai ben più numerose di quelle che normalmente si riescono a vivere in un'intera giornata scolastica e si sarebbe potuto pensare che tutti desiderassero soltanto un po' di riposo. E invece no! Fin dalla mattina i nostri ragazzi avevano adocchiato un parco giochi e continuavano a chiederci di fermarci. E siccome sulla strada del ritorno ci siamo passati proprio davanti, la decisione era ormai presa. Il loro grande desiderio era finalmente diventato realtà!
Così, mentre soltanto pochi minuti prima ammiravamo l'architettura antica, parlavamo di storia e scoprivamo le straordinarie capacità tecniche dei costruttori dell'antichità, adesso era arrivato il momento di scivoli, altalene, giochi e mille altre divertenti monellerie. L'energia che durante le lunghe ore di visita sembrava ormai completamente esaurita si è misteriosamente rigenerata in un istante! A quel punto non ci restava che tornare ad Augusta, dove i nostri ragazzi non vedevano l'ora di ritrovare le famiglie italiane che li ospitano.
Siracusa oggi ci ha regalato davvero tantissimo. E noi siamo tornati portando con noi molto più di qualche fotografia, tante nuove conoscenze e alcuni vestiti ancora bagnati.