Šestý den našeho výměnného pobytu v rámci programu Erasmus+ se nesl ve znamení hudby, tvořivosti, společných zážitků a také pomalu se blížícího loučení. Po dnech, během nichž jsme poznávali krásy Sicílie, vystoupali na Etnu, vydali se po stopách Archiméda, propluli přístavem v Augustě a dokonce se v listopadu několikrát vykoupali v moři, nás tentokrát čekal poslední společný den v naší partnerské škole. Stále více jsme si začali uvědomovat, jak rychle dokáže utéct týden, na který jsme se tak dlouho těšili.
Ráno jsme se znovu sešli v naší partnerské škole v Augustě. Tentokrát už jsme však nepřicházeli jako nesmělí zahraniční návštěvníci, kteří se teprve rozkoukávají v neznámém prostředí. Chodby, učebny i tváře našich italských kamarádů nám byly důvěrně známé. Během několika společně strávených dní se z původně cizí školy stalo místo, kam jsme se každé ráno těšili. A možná právě proto bylo trochu zvláštní pomyslet na to, že dnes tudy procházíme naposledy.
První dvě vyučovací hodiny jsme strávili přímo ve třídách společně se sicilskými žáky. Znovu jsme tak dostali příležitost poznat, jak vypadá běžná výuka v italské škole. Někteří naši žáci se zapojili do hodiny angličtiny, kde si mohli vyzkoušet své jazykové schopnosti v trochu jiném prostředí, než na jaké jsou zvyklí z domova. A přestože angličtina není mateřským jazykem ani českých, ani italských dětí, jako společný dorozumívací prostředek funguje výborně. Navíc po několika dnech pobytu už většina našich žáků ztratila počáteční ostych a do komunikace se pouštěla zcela přirozeně.
Další zajímavou aktivitou bylo rýsování mandaly. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde především o výtvarnou činnost, ve skutečnosti však bylo potřeba zapojit také geometrické myšlení, přesnost a trpělivost. Pravítka a kružítka se dostala do akce a postupně začaly vznikat pravidelné obrazce plné kružnic, linií a nejrůznějších geometrických tvarů. Kdo někdy zkoušel narýsovat dokonale souměrnou mandalu, dobře ví, že to není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. A že i nepatrná nepřesnost dokáže celý výtvor poněkud pozměnit. 
V hodině zeměpisu se naopak role trochu obrátily. Tentokrát totiž naši žáci nezůstali pouze posluchači, ale sami představovali svou zemi italským spolužákům. Česká republika se tak na chvíli stala hlavním tématem sicilské výuky. A právě takové okamžiky patří k nejcennějším zkušenostem celého programu Erasmus+. Děti se učí nejen přijímat nové informace, ale také samostatně vystupovat, vysvětlovat, komunikovat v cizím jazyce a představovat svou vlast někomu, kdo ji zná třeba jen z mapy. Zároveň si mohou uvědomit, že to, co je pro nás samozřejmé, může být pro někoho z druhého konce Evropy překvapivě zajímavé.
Po dvou hodinách ve školních lavicích přišla na řadu změna, která potěšila především milovníky hudby. Naši italští hostitelé pro nás připravili hudební workshop, během něhož jsme si mohli vyzkoušet různé hudební nástroje a společně vytvářet rytmy a melodie. Školní prostředí se na chvíli proměnilo v improvizovanou hudební dílnu, kde nebylo nejdůležitější předvést dokonalý výkon, ale především zapojit se, spolupracovat a užít si společné muzicírování. A protože hudby zřejmě stále nebylo dost, následovalo karaoke! Tentokrát se ke slovu dostaly české i italské písně. Mikrofon, hudební doprovod a texty známých melodií vytvořily atmosféru, která měla k obyčejné školní hodině opravdu hodně daleko. Naštěstí se však nejednalo o žádnou pěveckou soutěž. Důležitá byla především radost ze společného zpívání. 
Po hudebním dopoledni jsme se přesunuli od tónů a melodií k barvám a štětcům. Následoval totiž výtvarný workshop inspirovaný slavnými obrazy. Děti dostaly příležitost zapojit svou fantazii, výtvarné schopnosti a kreativitu a pokusit se o vlastní zpracování uměleckých předloh. Zatímco při rýsování mandal hrála hlavní roli přesnost, tentokrát dostala větší prostor představivost a osobitý přístup. Po výtvarné části programu nás čekala ještě jedna vyučovací hodina ve třídách. Byl to vlastně náš poslední návrat do běžného školního života sicilských vrstevníků. A přestože by se mohlo zdát, že po tak pestrém dopoledni už budou všichni vyhlížet konec vyučování, tentokrát to bylo trochu jiné. Vědomí, že společných školních chvil už mnoho nezbývá, dodávalo i obyčejnému pobytu ve třídách zvláštní atmosféru.
Poté se děti rozešly do svých hostitelských rodin, aby společně strávily část odpoledne. Právě pobyt v rodinách je jednou z nejdůležitějších součástí našich výměnných pobytů. 
V 16.30 hodin jsme se znovu sešli v areálu školy. Tentokrát nás však nečekala žádná další vyučovací hodina ani workshop, ale slavnostní závěrečný ceremoniál. Nastal okamžik, kdy jsme se společně ohlédli za uplynulými dny a symbolicky uzavřeli naši sicilskou část výměnného pobytu. Součástí slavnostního setkání bylo předávání symbolických certifikátů, které budou našim žákům připomínat jejich účast na tomto mezinárodním projektu. Za každým certifikátem se skrývá řada nových zkušeností, překonaných obav, cizojazyčných rozhovorů, společných aktivit a přátelství. A také poznání, že vycestovat do zahraničí neznamená pouze poznávat nová místa, ale především učit se rozumět lidem, kteří v nich žijí.
Slavnostní setkání doplnilo připravené občerstvení a příležitost ke společnému povídání. Znovu jsme si mohli připomenout nejhezčí okamžiky našeho pobytu, poděkovat italským přátelům a jejich rodinám za mimořádně srdečné přijetí a užít si poslední společné chvíle. A že bylo na co vzpomínat! Vždyť za pouhých několik dní jsme společně prožili tolik zážitků, že by některým z nás vystačily na několik týdnů. A když už to vypadalo, že se celý den ponese až do konce ve slavnostním duchu, přišla na řadu aktivita, která se během pobytu stala jednou z nejoblíbenějších. Hra na schovávanou!
Ano, čtete správně. Po všech workshopech, hodinách, výletech, památkách a slavnostních projevech si naši čeští a italští žáci nejvíce užívali docela obyčejnou schovávanou v areálu školy. A možná právě to bylo na celém dni nejkrásnější. Žádný složitě připravený program, žádné jazykové pracovní listy ani moderní digitální technologie. Stačil školní areál, parta kamarádů a chuť společně si hrát. Všichni byli jednoduše spoluhráči, kteří hledali nejlepší úkryty, snažili se uniknout odhalení a užívali si poslední společné chvíle. Jenže ani ta nejdelší schovávaná nemůže trvat věčně.
Postupně přišel čas posledního rozchodu do hostitelských rodin. Tentokrát už však bylo loučení jiné než v předchozích dnech. Všichni věděli, že společný školní program skončil a další den nás čeká cesta domů. Zatímco na začátku pobytu jsme se těšili na všechno, co společně zažijeme, nyní jsme si možná přáli, aby čas alespoň na chvíli zpomalil.
Šestý den nám znovu připomněl, že skutečná hodnota programu Erasmus+ se nedá měřit počtem navštívených památek, absolvovaných workshopů ani získaných certifikátů. Je především v lidech, které na svých cestách potkáváme, v přátelstvích, která vznikají, a ve zkušenostech, které si odvážíme domů. Během jediného týdne se z českých a italských žáků, které ještě před časem dělily stovky kilometrů, stali kamarádi, kteří spolu dokážou nejen komunikovat, spolupracovat a učit se, ale také zpívat, tvořit, smát se a hrát si. A právě v tom spočívá největší úspěch celého našeho výměnného pobytu.
Zítra nás čeká cesta zpět do Tábora. V kufrech povezeme oblečení, drobné suvenýry a možná také trochu sicilského slunce. To nejcennější se nám však do žádného zavazadla nevejde – vzpomínky, nová přátelství a vědomí, že někde daleko na jihu Evropy máme přátele, ke kterým se budeme vždy rádi vracet.
Grazie di cuore, amici nostri! Děkujeme z celého srdce, naši sicilští přátelé! 🇨🇿❤️🇮🇹
Arrivederci, Augusta!

Il sesto giorno del nostro scambio Erasmus+ è stato all’insegna della musica, della creatività, delle esperienze condivise e di un arrivederci che ormai si avvicinava sempre di più. Dopo aver scoperto le meraviglie della Sicilia, essere saliti sull’Etna, aver ripercorso le orme di Archimede, navigato nel porto di Augusta e aver persino fatto più volte il bagno in mare a novembre, ci aspettava l’ultima giornata da trascorrere insieme nella nostra scuola partner. E cominciavamo a renderci conto sempre di più di quanto velocemente potesse passare una settimana che avevamo atteso con così tanto entusiasmo.
La mattina ci siamo ritrovati ancora una volta nella nostra scuola partner di Augusta. Questa volta, però, non eravamo più quei timidi visitatori stranieri che, appena arrivati, cercavano di orientarsi in un ambiente sconosciuto. I corridoi, le aule e i volti dei nostri amici italiani ci erano ormai familiari. In pochi giorni, quella che inizialmente era una scuola sconosciuta si era trasformata in un luogo in cui non vedevamo l’ora di tornare ogni mattina. Ed era forse proprio per questo che ci sembrava così strano pensare che, quel giorno, avremmo attraversato quei corridoi per l’ultima volta.
Abbiamo trascorso le prime due ore di lezione nelle classi, insieme agli studenti siciliani. È stata un’altra occasione per conoscere da vicino la quotidianità scolastica italiana. Alcuni dei nostri ragazzi hanno partecipato a una lezione di inglese, mettendo alla prova le proprie competenze linguistiche in un contesto diverso da quello a cui sono abituati a casa. E anche se l’inglese non è la lingua madre né dei ragazzi cechi né di quelli italiani, si è dimostrato ancora una volta un ottimo strumento di comunicazione. Del resto, dopo diversi giorni trascorsi insieme, la maggior parte dei nostri studenti aveva ormai superato la timidezza iniziale e riusciva a comunicare con grande naturalezza.
Un’altra attività interessante è stata la realizzazione di un mandala geometrico. A prima vista potrebbe sembrare un’attività puramente artistica, ma in realtà richiedeva anche ragionamento geometrico, precisione e tanta pazienza. Righelli e compassi sono entrati in azione e, poco alla volta, hanno preso forma composizioni regolari fatte di cerchi, linee e figure geometriche di ogni tipo. Chiunque abbia mai provato a disegnare un mandala perfettamente simmetrico sa bene che non è affatto semplice come sembra. Basta infatti una piccolissima imprecisione per modificare l’intero risultato!
Durante la lezione di geografia, invece, i ruoli si sono un po’ invertiti. Questa volta i nostri studenti non si sono limitati ad ascoltare, ma sono stati proprio loro a presentare il proprio Paese ai compagni italiani. Per un po’, dunque, la Repubblica Ceca è diventata la protagonista di una lezione di geografia in Sicilia. Ed è proprio in momenti come questi che si coglie uno degli aspetti più preziosi del programma Erasmus+. I ragazzi imparano non soltanto ad acquisire nuove conoscenze, ma anche a parlare davanti agli altri, a spiegare, a comunicare in una lingua straniera e a raccontare il proprio Paese a chi magari lo conosce soltanto attraverso una cartina geografica. Allo stesso tempo, scoprono che ciò che per noi è assolutamente normale può risultare sorprendentemente interessante per qualcuno che vive dall’altra parte d’Europa.
Dopo due ore trascorse tra i banchi, è arrivato il momento di cambiare attività, per la gioia soprattutto degli appassionati di musica. I nostri ospiti italiani avevano organizzato un laboratorio musicale durante il quale abbiamo avuto la possibilità di provare diversi strumenti e creare insieme ritmi e melodie. Per un po’, la scuola si è trasformata in una vera e propria officina musicale improvvisata, dove l’importante non era esibirsi alla perfezione, ma partecipare, collaborare e soprattutto divertirsi suonando insieme.
E siccome, a quanto pare, di musica non ne avevamo ancora abbastanza, è arrivato anche il momento del karaoke!
Questa volta a fare da protagoniste sono state sia le canzoni ceche sia quelle italiane. Microfono, basi musicali e testi di melodie conosciute hanno creato un’atmosfera che aveva davvero ben poco a che vedere con una normale lezione scolastica. Per fortuna, però, non si trattava di una gara di canto. Ciò che contava davvero era il piacere di cantare tutti insieme.
Dopo una mattinata dedicata alla musica, siamo passati dalle note e dalle melodie ai colori e ai pennelli. Ci aspettava infatti un laboratorio artistico ispirato ad alcuni celebri dipinti. I ragazzi hanno avuto l’opportunità di mettere in gioco la propria fantasia, le proprie capacità artistiche e la propria creatività, realizzando interpretazioni personali delle opere proposte. Se nella costruzione dei mandala era stata soprattutto la precisione a fare la differenza, questa volta c’era molto più spazio per l’immaginazione e l’espressione individuale.
Conclusa l’attività artistica, siamo tornati ancora una volta nelle classi per un’ultima ora di lezione. È stato, in un certo senso, il nostro ultimo assaggio della normale vita scolastica dei nostri coetanei siciliani. E anche se, dopo una mattinata così ricca di attività, ci si sarebbe potuti aspettare che tutti non vedessero l’ora che suonasse la campanella, questa volta era diverso. La consapevolezza che i momenti da trascorrere insieme a scuola stavano ormai finendo rendeva speciale persino una semplice ora di lezione.
Successivamente, i ragazzi sono tornati dalle rispettive famiglie ospitanti per trascorrere insieme parte del pomeriggio. Ed è proprio la permanenza in famiglia uno degli aspetti più importanti dei nostri scambi scolastici.
Alle 16:30 ci siamo ritrovati nuovamente negli spazi della scuola. Questa volta, però, non ci aspettava né una lezione né un laboratorio, ma la cerimonia conclusiva del nostro scambio. Era arrivato il momento di ripensare insieme alle giornate appena trascorse e di concludere simbolicamente la parte siciliana della nostra esperienza.
Durante la cerimonia sono stati consegnati degli attestati simbolici di partecipazione, che ricorderanno ai nostri studenti questa straordinaria esperienza internazionale. Dietro ogni attestato si nascondono tante nuove esperienze, timori superati, conversazioni in lingua straniera, attività condivise e nuove amicizie. Ma soprattutto una consapevolezza importante: viaggiare all’estero non significa soltanto scoprire luoghi nuovi, bensì imparare a conoscere e comprendere le persone che quei luoghi li vivono ogni giorno.
La cerimonia è stata accompagnata da un rinfresco e da tanti momenti di chiacchiere e convivialità. Abbiamo avuto ancora una volta l’occasione di ricordare gli episodi più belli del nostro soggiorno, ringraziare i nostri amici italiani e le loro famiglie per l’accoglienza straordinariamente calorosa e goderci gli ultimi momenti insieme. E di ricordi ce n’erano davvero tanti! In appena pochi giorni avevamo vissuto così tante esperienze che, per alcuni di noi, sarebbero bastate a riempire diverse settimane.
E proprio quando sembrava che la giornata sarebbe proseguita fino alla fine in un’atmosfera solenne, è arrivato il momento di una delle attività che, durante il soggiorno, erano diventate le più amate dai ragazzi: nascondino!
Sì, avete letto bene! Dopo tutti i laboratori, le lezioni, le escursioni, i monumenti visitati e i discorsi ufficiali, una delle cose che i nostri studenti cechi e italiani hanno apprezzato di più è stata proprio una semplicissima partita a nascondino negli spazi della scuola.
E forse è stata proprio questa una delle immagini più belle dell’intera giornata. Nessun programma complicato, nessuna scheda di esercizi linguistici, nessuna tecnologia digitale all’avanguardia. Bastavano gli spazi della scuola, un gruppo di amici e la voglia di giocare insieme.
Erano semplicemente tutti compagni di gioco, impegnati a cercare i nascondigli migliori, a non farsi scoprire e a godersi fino in fondo gli ultimi momenti insieme.
Ma, purtroppo, anche la partita a nascondino più lunga prima o poi deve finire.
Poco alla volta è arrivato il momento di tornare, per l’ultima volta, dalle famiglie ospitanti. Questa volta, però, il saluto aveva un sapore diverso rispetto ai giorni precedenti. Tutti sapevano che il programma scolastico condiviso era ormai concluso e che il giorno seguente ci avrebbe atteso il viaggio di ritorno. Se all’inizio del soggiorno non vedevamo l’ora di vivere tutte le esperienze che ci aspettavano, adesso forse avremmo desiderato che il tempo rallentasse, anche solo per un po’.
Il sesto giorno ci ha ricordato ancora una volta che il vero valore del programma Erasmus+ non si misura dal numero di monumenti visitati, di laboratori svolti o di attestati ricevuti. Sta soprattutto nelle persone che incontriamo lungo il nostro cammino, nelle amicizie che nascono e nelle esperienze che portiamo a casa con noi.
In una sola settimana, ragazzi cechi e italiani che fino a poco tempo fa vivevano a centinaia di chilometri di distanza sono diventati amici, capaci non soltanto di comunicare, collaborare e imparare insieme, ma anche di cantare, creare, ridere e giocare fianco a fianco.
Ed è proprio questo, forse, il successo più grande di tutto il nostro scambio.
Domani ci aspetta il viaggio di ritorno a Tábor. Nelle valigie porteremo vestiti, qualche piccolo souvenir e forse anche un po’ di sole siciliano. Ma le cose più preziose non entreranno in nessun bagaglio: i ricordi, le nuove amicizie e la consapevolezza che, da qualche parte nel sud dell’Europa, ci sono degli amici che saremo sempre felici di ritrovare.
Grazie di cuore, carissimi amici siciliani! 🇨🇿❤️🇮🇹
Arrivederci, Augusta!