Den druhý - kdy jsme zkrotili Lipno (téměř)
Pondělí začalo romanticky – v 7:00 ráno nás vzbudil budík a šepot dešťové předpovědi. Nicméně jsme se nezalekli, zabalili pláštěnky (někteří i s pomocí učitelského boje o zipy) a vyrazili na snídani. O hodinu později, v 8:45, jsme nasedli na kola s vědomím, že dnešní etapa bude výživnější než školní jídelna.
První výzva? Liščí vrch! Název zní roztomile, ale nohy nám daly najevo, že to nebude jen projížďka parkem. Pan učitel Sekal (ano, ten hrdina s mapou v hlavě) nás vedl „zkratkou“, která byla tak dobrodružná, že jsme ji málem prošli po čtyřech. Mokré kořeny nás chtěly poslat zpátky do lesa, ale nikdo nepadl – což je škoda, mohli jsme mít akční fotku na školní web.
Po krátké regeneraci duše (a brzd) jsme si užili krásnou vyhlídkovou jízdu kolem Lipna po které následoval oběd ve stánku a nákup v Coopu – kombinace, která by i gurmána rozplakala.
No a pak přišel masivní výšlap, který většina z nás zvládla – s jazykem na řídítkách, ale s hrdostí v srdci.
Ale co to bylo proti Vítkovu hrádku! Tenhle kopec si zaslouží vlastní kapitolu v učebnici zeměpisu. Většina z nás ho sice vyšla spíš pěšky než vyjela, ale výhled z vrcholu stál za to – celé Lipno jako na dlani a k tomu vítězný pocit, že jsme to (téměř) dali.
Na závěr jsme si zaslouženě sjeli parádní kopec dolů k trajektu. A právě v tu chvíli se nebe rozhodlo přidat svůj efekt – začalo pršet. Ne kapat. Chcát. Ale to už jsme byli skoro doma – zbývalo jen 7 kilometrů a to už byla pro naše trénované nohy (a sedací svaly) maličkost.
Dnešní skóre: 62 km, 0 pádů, 5 spadlých řetězů, 100 % zážitků a 1 silná touha po sprše.
Byla to parádní jízda!

Albert, Jonas, Hyn, Pikao