Vodácký den očima dobrodruhů z 8. A
Dnes ráno jsme vylezli z postelí v 7:00 – někteří dobrovolně, jiní za asistence budíčku připomínajícího start hasičského poplachu. Předpověď slibovala déšť, ale počasí se asi leklo našeho odhodlání a raději zůstalo suché. Ani kapka!
Vyrazili jsme vlakem do Pěkné (ano, opravdu se to místo jmenuje Pěkná – a bylo pěkné!), kde nás přivítal Mazlík z půjčovny lodí. Rozdal nám lodě, pádla a důvěru, že to přežijeme. První minuty na vodě byly spíš přehlídkou nechtěné akrobacie, ale než jsme dojeli první kilometr, začali jsme se pohybovat kupředu... z větší části i záměrně!
Během plavby jsme tak často měnili lodě, že to chvílemi připomínalo vodácký taneční rej: jeden ven, druhý dovnitř, třetí bokem do křoví. Kdo seděl vepředu, ten měl pocit, že určuje směr. Kdo vzadu, ten měl pocit, že to celé řídí. Realita? Proud to viděl jinak. Kdo seděl vepředu, ten velel, kdo vzadu, ten se snažil tvářit, že ví, co dělá...
Po třech hodinách jsme dorazili hladoví jak vlci do Nové Pece, kde nás čekal zasloužený oběd. Pak už jen přesun zpět vlakem do Penzionu Eder a volitelný program: někteří se vrhli do Lipna (doslova), jiní do sprchy (ještě že tak).
Den jsme zakončili famózními boloňskými špagetami, které zmizely rychleji než náš strach z pádla.
Zkrátka – voda, sranda, špagety. Co víc si přát?

Verca V.,Loweta,Sarka