Dneska ráno jsme se probudili ve čtvrt na ráno – ano, opravdu tak brzy, že i budík zíval. Po tradičním ranním lovu na snídani jsme kolem deváté vyrazili na náš poslední kurzový výšlap. A že se s námi příroda chtěla rozloučit ve velkém stylu!
První zastávka: vodopád. Jméno si sice nepamatujeme, ale voda tam tekla, takže jsme na správném místě! Rio si představoval sjezd na divoké řece, jiní jízdu s princem jako v pohádce Pyšná princezna. V okamžiku, kdy jsme byli plni dojmů zamířili jsme na oběd – klasika v půl dvanácté. Někteří jedli, jiní fotili jídlo, pár z nás stihlo obojí.
Pak jsme se přesunuli k hornímu tunelu – ideální místo pro skupinovou fotku, kterou si stejně každý přefiltruje podle sebe. A pak už hurá na Plešné jezero! Výstup sice měřil pět kilometrů, ale „pohoda láčes“ – s tímhle přístupem bychom došli i na Everest.
Cesta z kopce byla o poznání svižnější – gravitace je zkrátka kámoš. Dali jsme si pauzu na pití na Říjišti a pak už jen poslední výzva: převoz, na který jsme se málem nevešli. Na převoz jsme se málem nevešli – naše výprava byla očividně nadprůměrně objemná. Ale dobrá zpráva: nikoho jsme nemuseli nechat na břehu!
Po návratu na pokoje se část výpravy odvážně vrhla do Lipna – voda byla studená, ale to jsme poznali až ve chvíli, kdy už nebylo úniku. Den jsme zakončili luxusně: buchty se šodó (a ano, byly přesně tak dobré, jak to zní).
Zkrátka – poslední den měl všechno: vodu, kopce, jídlo, výhledy, převoz i sladkou tečku. Lepší závěr kurzu jsme si nemohli přát!

Martin, Tonda, Tonda, Evžen