8:15 - všichni se dnes s úsměvem probudili, nasnídali se a nastává vrstvení materiálu ....

Dneska byl na programu odpočinkový den. To je ten typ dne, kdy si normální člověk (nikoli instruktoři) řekne: „Konečně klid!“ — a o dvě hodiny později už stojí v helmě, v lyžákách, v mlze a přemýšlí, jestli je teplejší čaj nebo rukavice. 😄Ráno nás přivítalo počasí ve stylu „kde je vlastně kopec?“ — mlha byla tak poctivá, ale svah byl připravený parádně a děti fungovaly skvěle: rozjezd, řazení, jízda ve skupinách… zkrátka profi režim. Nejvíce nás všechny zahřála pochvala od vlekaře, který prohlásil: „Jezdí sem spousta škol, ale vedete o parník!“
I když nebylo vidět na tři metry, úsměvy dětí byly nepřehlédnutelné.
Pod dohledem instruktorů se dopoledne proměnilo v regulérní festival kontrolovaných odrazů, bezpečných dopadů a radostných výkřiků typu „JÁ LETĚL/A!“ (Let byl samozřejmě tak akorát – na radost, ne na letecký průkaz.) Instruktoři byli tradičně ve formě - zachovávali klid, když se někdo tvářil, že právě objevil gravitaci. Po návratu jsme vyměnili lyže za plán „regenerace“ – boby, kluzáky (u některých vlastní bříška a zadečky), stavby ze sněhu...na řadu přišla i kin-ballová koule. Na louce rostly sněhové výtvory, které by se neztratily ani na zimní olympiádě v kategorii „Kdo postaví větší hromadu“. A boby? Tam platilo jediné pravidlo: kdo sedí, ten jede (a kdo nejede, aspoň se směje). A ještě drobná atrakce dne: rampouchy – takové ty ledové „meče“, které visí ze střechy a vypadají nádherně… ale rozhodně jsou na koukání, ne na sbírání a není radno pod nimi stát. Před skvělou domácí pizzou, která byla k večeři, jsme si ještě zatančili na tradiční karnevalové diskotéce. Vězte, že děti si chodily přidávat a talíře se vracely pouze prázdné. Doufáme, že slabší chvilka pana doktora, který dovolil dětem k večerní pohádce nanuky, se nepromění v jeho noční můru. Přejeme Vám jakož i nám klidnou, nikým a ničím nerušenou dobrou noc.