Úterní ráno na outdoorovém kurzu u Lipna začalo tajuplně: obloha měla barvu školní tabule před generálním úklidem a mraky se tvářily, že nám dnes rozhodně nebudou jen tak dekorovat fotografie. Zkušenější jedinci proto sáhli po pláštěnkách a jak se později ukázalo, pláštěnka byla skvělá volba.
Vlakem jsme dojeli do Pěkné a bylo to pěkné. Přesunuli jsme se k řece, kde jsme chvilku počkali na lodě a vybavení. Vzájemně jsme se ubezpečili, že nejdůležitější je, aby nám to slušelo a pak už jde všechno samo. 
Poznání, že „držet směr“ je jednoduchá věc, je ve skutečnosti krásná teorie, která v praxi často končí u břehu, v rákosí nebo v těsné blízkosti kamarádovy lodi. Ale na to dětí teprve měly přijít.....Posádky se brzy ukázaly jako velmi tvořivé. Některé lodě pluly rovně, jiné opisovaly ladné oblouky a další se rozhodly pro moderní taneční pojetí jízdy vpřed: dva záběry doprava, tři doleva, krátká hádka, smích, náraz do větve a nový začátek. Pedagogický dozor vše sledoval s klidem zkušených kapitánů, kteří vědí, že dokud je loď nad vodou a děti v dobré náladě, jedná se o úspěšnou výuku.
Počasí mezitím naplnilo název dne do poslední kapky. Voda byla pod námi, kolem nás a občas i nad námi. Z nebe se tvářila jako déšť, z řeky jako cákance a v botách jako nečekané překvapení na dně lodi. Některé úsměvy možná byly lehce promrzlé, ale zato opravdové. Trasa vedla krásnou přírodou, mezi zelenými břehy, stromy a místy, kde se každá větev tvářila jako zkouška vodácké zralosti. 
Po návratu následovalo zasloužené sušení, převlékání a večeře. A právě tam přišel okamžik, který nikdo nečekal: večerní „klavírní koncert“. Tím ale úterní program zdaleka nekončil. Večer jsme se přesunuli k táboráku, kde se ke slovu dostala kytara a ukulele. 
Do postelí jsme se nakonec dostali bohatší o nové zkušenosti, o další splněnou výzvu. Úterý nám ukázalo, že outdoorový kurz není jen o sportu, ale také o spolupráci a schopnosti zasmát se i ve chvíli, kdy vám z rukávu teče menší potok.