Den První 
Všechno začalo, když jsme v Táboře nastoupili do vlaku. Nejdřív byly hroty, protože Káji zase měla problém. Nechtěla sedět sama ve vlaku, protože sedačky byly po čtyřech. Díky bohu se přes to přenesla a mohli jsme si začít užívat cestu. Julka se samozřejmě pokydala Vítkovými jahodami. Rozhodli jsme se, že si uděláme nějaký vzpomínkový trend.
Bylo to skvělé až do momentu, kdy jsme byli upozorněni (seřváni) paní průvodčí, že ve vlaku se netancuje. Mysleli jsme si, že dál už to bude pokračovat bez problémů, ale to jsme ještě nevěděli, co nás čeká. Záhadný starý dědek začal bodat Beu prstem do nohy (TOP secret důvod). Když ji bodl podruhé, Bea se odhodlala a zeptala se ho, proč to dělá. A on odpověděl: 
,,Vystup si z vlaku!!!!’’
Po dvaceti minutách smíchu jsme dojeli na místo. Černá v Pošumaví.
Potom jsme byli upozorněni, že se budeme trmácet ještě dva kilometry do Penzionu EDER!!!
Na paní učitelky čirou náhodou zbyla nejmodernější chatka (my uz jsme si zvykli). Kaji s Beou  měly zase problémy a ostatní se šli vykoupat do vodní nádrže Lipno. Už ve sborovně jsme byli důrazně upozorněni panem ředitelem, že v Lipně žádné tasemnice určitě nejsou. Vítek slyšel jenom nějaké drby, vtípky, srandičky a legrácky. Bylo to jenom na idnes a po celém Googlu. Po vykoupání v tasemniční rezervaci jsme všichni  zjistili, že se půjdeme na chvilku projít do nedalekého obchodu. Realita byla ale zcela jiná: překonali jsme překážky v lese, pětkrát jsme se ztratili a šli jsme po krásné cestě mezi kapradím a kravami. Rozchod byl asi na půl hodiny a přestože za chvíli měl jet vlak, bylo lepší, aby nám vyhládlo, tak nás čekaly další kilometry.
Následovala svíčková v luxusní restauraci. Sluníčko se činilo a zářilo celý den. Pak přišel večer. Chvíli se hrála vybika a potom se šlo ještě půl hodiny před večerkou spát…
Napsali FELÁCI ze 7.A          RARR

Den Druhý
Náš den započal nepříjemným budíčkem v 7:30. Převlékli jsme se a šli na snídani, která začala  v 8:00. Ke snídani jsme měli velký výběr jídla od slaného (vajíčka, párky, rohlíky) až po sladké (buchty,med,marmelády) a také pití. Okolo deváté ráno jsme se stoprocentním nadšením vyrazili z Penzionu Eder na 25kilometrovou trasu. Jako první překážka nás čekal prudký kopec lesem. Příroda však byla krásná. Sice nás zaskočilo trochu bláta, ale nic co bychom nepřekonali. Potom nás za odměnu čekal kopec dolů a po sestupu zasloužený odpočinek. Pak jsme se vydali dál na cestu. Po asi hodině cesty jsme dorazili do restaurace, která byla u cesty vedoucí k rybníku Olšina. Najedli jsme se a odpočinuli na hřišti. Poté jsme se vydali na cestu kolem Olšiny, která měřila 7 kilometrů. Cesta byla velice zajímavá a hezká. Po cestě jsme už byli unavení, takže jsme se rozhodli zbytek dojet vlakem. Ale před nástupem na vlak jsme se ještě vykoupali v Olšině. Voda byla příjemně osvěžující a plná života. K penzionu jsme dorazili asi okolo půl páté. Převlékli jsme se a šli se najíst. K večeři jsme měli výborný kuřecí řízek s na másle udělanými bramborami. Zbytek večera jsme strávili hraním her či povídáním u táboráku.