Máme za sebou výlet, na který jen tak nezapomeneme – i kdybychom chtěli (a my nechceme)!
Vydali jsme se vlakem do Pacova, kde naše nohy (některé nadšeně, jiné méně) započaly 10kilometrovou pout' na turistickou základnu Huť u Bratřic. Trasa vedla naštěstí kolem místního Alberta, který posloužil jako útulna před vydatnou dešťovou přeháňkou. Po cestě jsme stihli nejen obdivovat přírodu, ale i hluboce filozofovat o tom, proč kopce nikdy nevedou dolů.
Na Huti jsme se ubytovali a okamžitě vyrazili k Černému rybníku – název zní dramaticky, ale voda byla krásná, osvěžující. Vor, který unesl jednoho, maximálně dva šesťáky, se při každém pokusu o jeho osedlání nekontrolovaně ponořil, aby se záhy vynořil tam, kde ho nikdo nečekal. Hráli jsme i fotbal. Nebo vodní pólo? Ano, míč končil s železnou pravidleností ve vodě, ale díky obětavým hráčům se vždy vrátil do hry.
Zlatým hřebem večera bylo posezení u ohně s kytarou – paní učitelka Trsková zahrála tak krásně, že i komáři na chvíli zapomněli štípat a tiše naslouchali. Tedy až do chvíle, kdy zazněla rock and rollová pecka „krvelačný rak“ 😊. Následovalo tradiční ponocování a filozofické debaty, které byly utnuty dlouho po půlnoci panem učitelem (alespoň si to myslel). Ranní koupání pak mnohým připomnělo, že studená voda je účinnější než budík.
Po snídani z vlastních zásob jsme zabalili, rozloučili se s rybníkem uklidili základnu mnohem pečlivěji, než doma dětský pokojíček a vyrazili zpět na vlak.
Všichni jsme přežili, nikdo se neztratil, a i když někteří na konci výletu vypadali spíš jako táborníci po měsíční expedici, byla to skvělá akce plná legrace, pohybu a nezapomenutelných zážitků.
Těšíme se na další dobrodružství příští rok, tentokrát s panem učitelem Sekalem.